KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Lidovci a občanští demokraté jsou ve při. Kvůli drogám. Jestli se něco zdálo být v rámci vlády nemožným, tak toto. Už při jejím skládání se čekalo, že konzervativce a liberály rozdělí témata jako redefinice manželství či Zelený úděl. Ale že by se KDU-ČSL a ODS do sebe pustily kvůli legalizaci marihuany či kokainu? Ani nejde o zvláště důležité téma. A hlavně hrozí, že se soudržnost vlády rozpadne úplně.
Partaje Petra Fialy a Mariana Jurečky tvoří v koalici většinu. Mají spolu 57 poslanců z celkových 108. Jsou také nejkonzervativnější částí kabinetu, zároveň hodnotově a politicky nejstabilnější. Měly logicky tvořit jeho páteř. Ale nečekaný výbuch vášní kolem omamných látek tohle všechno nabourává. Jednak se v něm hodně hlasitě angažuje liberální část ODS, která najednou působí jako spojenec Pirátů, jednak se drolí ono partnerství, které je moc důležité, aby slepenec pěti různorodých stran vůbec mohl fungovat.
Začali si lidovci. Nesmyslně tvrdě vystartovali proti dekriminalizaci konopí hned na počátku vnitrovládní debaty. V ní se přitom legitimně střetávají dva názorové proudy. Jeden tvrdí, že nejde o nebezpečnou drogu, jsme na ni zvyklí a prohibice více škodí, než pomáhá, druhý se opírá o názory lékařů a policistů a na jejich základě je proti. Sám jako konzervativec stojím na první straně. Ono tu ve skutečnost ani nejde o „kulturní válku“ v té podobě, v jaké ji známe a vidíme například u sporu o manželství či Istanbulskou úmluvu.
Podstatou oněch soubojů, ať se týkají adopcí dětí homosexuály, náhradního mateřství či změny pohlaví, je snaha narušit či přímo destruovat společenské uspořádání. Jde o permanentní revoluci, která na rozdíl od té marxistické nechce „pouze“ zničit kapitalismus, ale i rozbít mezilidské vztahy, tradice, tisícileté hodnoty a zvyky, včetně tak intimní sféry, kterou je vnímání sexuality a pohlavní identity. A nahradit je revolučními konstrukty, doslova stvořit „nový“ svět. Proto se této doktríně také říká „dekonstruktivismus“.
Drogová válka do tohoto schématu nezapadá (byť v obecném slova smyslu jde o kulturní fenomén). Ostatně zrodila se dříve než sám progresivismus. V době, kdy spolu ještě zápasili konzervativci a klasičtí liberálové. Spolu sdíleli stejné hodnoty a lišili se jen v jejich aplikaci a důrazu, první více akcentovali vládu zákona, druzí osobní svobodu. Proto o sobě pravicově smýšlející lidé často říkají, že jsou liberálně-konzervativní (takto se v 90. letech definovala i ODS). Hranice nebyly ostré a už vůbec ne střežené bojovými zákopy.
