KOMENTÁŘ VRATISLAVA DOSTÁLA | Teprve čas ukáže, zda bylo páteční zvolení prvního místopředsedy hnutí ANO Karla Havlíčka na post místopředsedy dolní komory tím momentem, který obrousí hrany zatím ještě pořád hodně vyhroceného vztahu koaliční většiny a opozice, kterou ve sněmovně tvoří hnutí ANO a SPD.
Kromě projevu prezidenta Miloše Zemana by v pátečním dění ve sněmovně neměly zapadnout jiné dva podstatné momenty. Oba totiž mohou přispět k přece jen poklidnějším vztahům koalice s opozicí: sněmovna přehlasovala Senát a schválila pandemický zákon. A chvíli nato se „konečně“ podařilo zvolit Karla Havlíčka místopředsedou dolní komory. Stalo se tak poté, co opakovaně neprošel jiný kandidát ANO Radek Vondráček, k němuž měly koaliční strany dlouho avizované výhrady, minule ale odmítly hlasovat i pro Havlíčka. Navíc bez konkrétních výhrad – působilo to ze všeho nejvíc jako odplata za obstrukce a průtahy opozičních stran. Ty zase souvisely – i když ne výhradně – s právě dnes schváleným pandemickým zákonem.
Ponechme nyní stranou oprávněné výtky, které spočívaly v tom, že pandemický zákon vláda vůbec nemusela tlačit na sílu, že vložila až příliš politického kapitálu do něčeho, co jí zase tolik užitku nepřinese. Podivovat by se šlo také nad tím, že se vláda s pandemickým zákonem ve sněmovně i v Senátu trápila nesmyslně v čase, kdy ministr zdravotnictví přichází s rozvolňováním proticovidových opatření. Byl v tom jistý paradox: zatímco ji Tomio Okamura obviňoval z div ne totalitních praktik a osekávání všech možných svobod, reálně vláda rozvolňuje možná i víc, než by jeden čekal.
