KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Současná vláda je kromě dalších smutných prvenství, jakými je přivedení komunistů k moci či střet zájmů premiéra, jistou anomálií. Je prvním českým kabinetem, v němž programovým hegemonem není hlavní strana, ale její juniorní partner. Pro ČSSD to však není žádné vítězství. Spíše naopak, protože ona jako mouřenín všechno odmaká, ale voličskou smetanu slízává ANO. Jako by živila kukačku.
Působí zvláštně, když strana se čtrnácti poslanci diktuje vládní agendu partaji se skoro osmdesáti mandáty. Situace je to natolik podivná, že se sociálním demokratům vůbec nedaří přesvědčit voliče (a nakonec ani média), že kabinet ve skutečnosti ideově vedou oni. Dostávají sodovku za to, že sedí u moci s „ošklivákem“ Babišem a ještě se nechávají podporovat komunisty. S tím samozřejmě museli počítat. Ale určitě výměnou čekali nějaké body za to, co dělají pro levicové voliče. Z toho pořád jaksi není nic.
Jan Hamáček dokáže s pěti ministry a pár poslanci zařídit totéž, co Miloš Zeman v časech opoziční smlouvy, kdy měl jednobarevný kabinet. Je natolik úspěšný, že otrávení Babišovi poslanci – byznysmeni odcházejí z politiky a na rozloučenou brblají, že takto si to nepředstavovali a že jejich šéf dopustil přílišný posun doleva. Někdo by se mohl zeptat, proč věnuji tolik prostoru něčemu, co na první pohled vypadá jako vnitřní problémy ČSSD a ANO. No protože vůbec nejde jen o ně, ale o tristní stav naší demokracie.
Vidíme tu partaj, která konzistentně a vlastně i úspěšně prosazuje svůj program a hodnoty. Skoro nikdo ji za to ovšem nevolí. A pak podnikatelský projekt, který nemá žádné ideje, ale masově ho podporují jednou pravicoví, podruhé levicoví voliči a ono může dělat jakoukoli politiku. Nyní je levicové, kdyby se mu podařilo dohodnout se s ODS, klidně přehodí výhybku a stane se pravicí. Někteří to považují za důkaz, že tradiční strany nepotřebujeme a jejich roli zastane kdokoli jiný. Nesdílím tento optimismus.
