KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Konečně jsme v hlavním proudu Evropské unie. Jasně jsme se distancovali od kverulantů z Visegrádské čtyřky a přistoupili konstruktivně k migračnímu paktu. Za to bychom mohli dostat možná i nějakou odměnu v podobě menší částky za přijaté Ukrajince – avšak kazí nám to Poláci a Maďaři. Tak nějak v kostce zní česká pozice k jednání o běžencích. Možná má nějaké racio, ale politicky je riskantní.
Proč se vlastně česká vláda najednou odtrhla od společného protimigračního postoje V4? Příčiny musíme hledat v přístupu, který zvolila už v době našeho předsednictví, kdy vsadila na to, že vstřícností získáme více než trucováním. Což nakonec nemusí být hloupá strategie. Už proto, že u většiny vlád členských států není naše skupina se svými tvrdohlavými postoji v některých záležitostech dvakrát populární. Nicméně pokud se rozhodnete naráz změnit kurz, musíte si být opravdu pevně jistí, že na tom vyděláte. Což zde neplatí.
Bohužel, náš souhlas s migračním paktem, jímž jsme se ostře odlišili od Slovenska, Polska a Maďarska (první země se zdržela, druhé dvě hlasovaly proti), Česku nic nepřinesl finančně a už vůbec neznamená politický bonus pro kabinet. Tohle už se ale stalo; jakmile Rada EU počátkem června odsouhlasila migrační pakt, už nejde tento vývoj otočit zpět. Návrh se bude měnit při jednání mezi Evropským parlamentem, Evropskou komisí a Evropskou radou, ale zásadní věci už jsou takříkajíc „zabetonované“.
Pravdou je, že i kdyby ministr vnitra Vít Rakušan svou ruku nezvedl, pakt by platil tak jako tak, protože na Radě EU se na rozdíl od Evropské rady hlasuje kvalifikovanou většinou, nikoli jednomyslně. Nicméně my se zde bavíme o politických dopadech našeho souhlasu. Velkým problémem je už skutečnost, že jsme za naše „ano“ nic nezískali. Odmávali jsme 22 tisíc euro ročně za každého migranta, jehož odmítneme převzít na základě relokačního mechanismu, ale neřekli jsme si o žádnou konkrétní částku za přijaté Ukrajince.
