KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARZCE | Problémy se mají řešit včas. Že nesmíme být závislí na energetických surovinách z Ruska, to víme nejpozději od plynové krize z roku 2009. Ale vlastně déle, protože ropa a plyn po skončení studené války nahradily v ruské vojenské doktríně tanky a děla. Přesto jsme od té doby podíl plynu od Putina ještě trojnásobně zvýšili. Chceme-li přežít, musíme to změnit. Nutně potřebujeme nové zdroje.
Zdá se to neuvěřitelné, ale když Topolánek řešil v lednu 2009 dodávky ruského plynu pro Evropu (a energetická bezpečnost byla prioritou našeho předsednictví), byli jsme na něm daleko méně závislí než nyní. Zejména díky nákupům z Norska téměř třetina této suroviny nepocházela z Ruska. Loni už to byla jen zhruba desetina. Za minulé vlády se dokonce rozhodlo orientovat se nikoli na norský, ale ještě více na ruský plyn. Důvod? Cena. Jak to říkal Gottwald? Že kapitalista prodá i provaz, na němž ho bolševik pověsí?
Mimochodem, těch 30 % by udrželo v chodu český průmysl, kdybychom zítra řekli Putinovi, co řekli ukrajinští námořníci jeho válečné lodi. Nicméně pořád máme možnost dodávky opět navýšit, zejména z Norska. Tohle potrubí se zprovoznilo ještě za Klausovy vlády. Bohužel se proti odporu Německa nepodařilo prosadit plynovod Nabucco, který by dodávky dále diverzifikoval. To je však minulost, nyní musíme hrát s kartami, jež máme v ruce. Znamená to doslova vyšťárat zdroje energie, kde se jen dá a urychleně budovat nové.
