KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Vlna uprchlíků z Ukrajiny představuje strašnou masu lidského utrpení. Přesto, nebo právě proto, je třeba dívat se do budoucna. Máme šanci už teď začít psát jiný, poválečný příběh a spolu s Ukrajinci vytvářet lepší společný svět. Potřebují nás, ale potřebujeme také my je. Přinášejí lidský potenciál, který nám zoufale chybí.
Smutným paradoxem je, že čeští politici mluví o podpoře přistěhovalectví z Ukrajiny dvacet let. Už ministři práce a sociálních věcí Vladimír Špidla a po něm Petr Nečas plánovali selektivní migrační politiku, kdy se k nám měli primárně lákat lidé ze zemí nám kulturně blízkých. Na předním místě Ukrajinci, kterých je čtyřicet pět milionů. Přesto dodnes nemáme funkční systém, který by usnadňoval jejich zaměstnávání a integraci. Dostávají se k nám, jak umí, přičemž mnozí končí v neférových podmínkách, pracují načerno nebo rovnou padnou do spárů obchodníků s lidmi.
Do Česka nyní podle dat operátorů přišlo asi 200 000 Ukrajinců, polskou hranici za poslední dva týdny překročilo téměř 1,5 milionu Ukrajinců.
Celé je to absurdní a špatné. Před lety, kdy ruská agrese na Donbasu začala vyhánět první Ukrajince z domovů, začal v Česku eskalovat problém s nedostatkem pracovních sil. Nám kulturně blízký národ se logicky stal první volbou a i pro občany Ukrajiny se naše země jevila jako dobré místo pro práci a život. Jenomže ve skutečnost jich k nám zamířilo méně, než by mohlo.
Příčina je dlouhodobě známá. Dostat se k nám a získat legální povolení k zaměstnání bylo pro Ukrajince přes všechny vládní sliby daleko složitější, než například u našich severních sousedů, kde jich žije řádově více. Dokonce mnozí z nich u nás pracovali s vízem vydaným Poláky. Zatímco podnikatelé ustavičně apelovali na změnu a zjednodušení systému, Babišova vláda neudělala nic.
Není divu, že Polsko, jež se chová k Ukrajincům vstřícněji, se pro ně stalo daleko populárnější zemí, nehledě na to, že je zkrátka větší. U nás na nich vydělávali jak překupníci, tak nečestní zaměstnavatelé, protože nemuseli odvádět zdravotní a sociální pojištění a ještě jim platili hanebně nízké mzdy. Oni sami neměli bez řádné pracovní smlouvy žádná práva a mohli být kdykoli vyhoštěni, pokud by protestovali proti podmínkám. Ne všechny firmy se ale chovaly takto a nabízely Ukrajincům dlouhodobou spolupráci. Stát jim ovšem házel klacky pod nohy.
