KOMENTÁŘ VRATISLAVA DOSTÁLA | Neúspěšný kandidát z minulé prezidentské volby Marek Hilšer oznámil, že hodlá na Hrad kandidovat znovu. Jistě, právo na to má každý, kdo splní podmínky, a prohrávat lze donekonečna. Pokud by to ale Hilšer, který se stylizuje do „kandidáta ulice“, ačkoli je politicky jasně vyprofilovaným senátorem, myslel vážně, musel by postupovat úplně jinak. Kde je nějaká strategie, vize nebo spojenci? Takhle jeho ohlášená kandidatura působí ze všeho nejvíc jako plácnutí do vody.
„Chci naplňovat vizi, které věřím. Vizi České republiky, která stojí na lidech, kteří se nebojí problémů, které přináší současný svět, a spíše než jako hrozbu je vnímají jako příležitost. Na lidech, kteří se nebojí naslouchat, protože ví, že úspěch je založen a rodí se ze vzájemného respektu a spolupráce, kteří se nebojí vyžadovat, že stát a jeho instituce mají lidem sloužit, a ne, aby to bylo naopak,“ řekl Hilšer novinářům. Při vší úctě, tohle by jim mohl říct každý. Není v tom nic, čím by se odlišil, vymezil, mohl nějak zaujmout.
Hilšer je solitér, který doteď nepochopil, že politika je ze všeho nejvíc kolektivní disciplína – vyžaduje schopnost hledat spojence, uzavírat aliance a být součástí většiny. Neřekl nám, jak a s kým svůj plán koordinoval. Postupuje totiž skoro jistě samostatně, na vlastní triko a bez ohledu na ostatní. Nejspíš ho to v Senátu moc nebaví, lépe mu je mezi lidmi, v ulicích. Lze to pochopit, ale Hilšer musí počítat s tím, že se ho dříve nebo později někdo zeptá, co doteď v horní komoře (u)dělal, jakým tématům se věnuje, koho reprezentuje, případně čemu brání. A že bude muset vysvětlit, jak to jako aktivní senátor myslí s tou maskou „kandidáta ulice“.
