KOMENTÁŘ VRATISLAVA DOSTÁLA | Je nepochopitelné, co se tu a tam podaří premiérovi Andreji Babišovi vypustit z úst. Dnes ta chvíle nastala po čase znovu po jednání předsedů vlád zemí V4 a německé kancléřky Angely Merkelové. Babišovi se nelíbí, že unijní pomoc má přednostně jít těm zemím, které pandemie zasáhla silněji. Překládá si to chybně, jako že je Česko trestané za to, že situaci zvládlo.
Kde se to v Babišovi bere, ví snad jenom on sám. Taková míra arogance, sobectví a neschopnosti vcítit se do druhých, natož jim třeba solidárně pomoct, to se jen tak nevidí. Premiér znovu odhaluje, jak je zvyklý celý život myslet jen na sebe, na svoje zájmy, svůj byznys, svoje peníze a svůj profit. Jsou to právě tyto momenty – když improvizuje nebo mluví spatra –, kdy se ukazuje, kým skutečně je. Nikoli předem napsané televizní projevy.
I kdyby v tom byl záměr a šlo by o strategii, jak vyjít vstříc sobecké poptávce části veřejnosti, je to neodpustitelné. Jak říká můj táta, každý národ potřebuje, aby mu aspoň někdy někdo – nejlépe třeba prezident nebo premiér – řekl, že krást a lhát se nemá a že je tak nějak lidské hledět si i těch, kdo jsou v problémech, čelí nemocem, bídě nebo chudobě. V Česku se to už nějaký čas nenosí. Chvílemi to naopak vypadá, že mnozí politici pořádají „závody ve zvrhlosti“. A Babiš v nich aspiruje na vítězství.
