KOMENTÁŘ VRATISLAVA DOSTÁLA | Premiér Petr Fiala po předloňských vítězných sněmovních volbách řekl něco na ten způsob, že konflikt demokratických stran s populisty a extremisty ještě není vyhraný, že je teprve ve svém prvním poločase. Poločasem druhým – zdůraznil tehdy Fiala – budou prezidentské volby. A problém nedělní prezidentské debaty na ČT spočíval v tom, že ten největší populista nedorazil.
Pokud je a ještě nějaký čas bude hlavním konfliktem (nejen) české politiky střet demokracie s populismem, a přesně na pozadí této osy se nám rýsuje také dominantní konflikt přímé volby prezidentské volby, potom platí, že se hraje v podstatě o jedno. Buď zvítězí jeden ze dvou kandidátů, které podporuje vláda, tedy Danuše Nerudová či Petr Pavel, anebo vyhraje Andrej Babiš, politik, který sám o sobě tvrdí, že šel do politiky kvůli tomu, aby povalil politické poměry, které tady postupně vznikly po listopadu 1989.
Znovu opakuji: O nic menšího v letošních prezidentských volbách nejde, hraje se o charakter a podobu české politiky na několik příštích let dopředu. Pokud vyhraje Babiš, lze od něj realisticky čekat, že bude k české Ústavě přistupovat přinejmenším stejně kreativně jako Miloš Zeman; navíc v situaci, kdy bude ve sněmovně disponovat svou vlastní a především silnou stranou, která může po příštích sněmovních volbách sestavovat vládu. To by neznamenalo nic menšího, než že by se vládní kabinet stal doslova a přímo podřízený prezidentovi.
A pak je tady druhý scénář: volby na konci ledna vyhraje Petr Pavel nebo Danuše Nerudová, což bude podle všeho a navzdory všem možným rozdílům mezi oběma kandidáty znamenat návrat k tomu, že jsme parlamentní, a nikoli prezidentskou či poloprezidentskou demokracií, jejíž mocenské těžiště leží v rukou jednoho jediného člověka. Současné volby tak jsou zásadním sporem o to, jak má česká politika vypadat, jaké mají být její hodnoty, její geopolitické ukotvení a také vzory a tradice, ze kterých chce čerpat svou sílu a inspiraci.
