KOMENTÁŘ VRATISLAVA DOSTÁLA | Těžko říct, co je hlavní příčinou tak malého zájmu o post generálního ředitele ČT, avšak pokud se volby zúčastní pouze osm kandidátů, je potřeba se ptát, čím to je. Něco tady totiž nehraje. Kde jsou všichni ti, co nenechali na ČT a Petru Dvořákovi několik posledních let nit suchou, když je člověk zrovna potřebuje?
Jen pro osvěžení paměti. Prezident Miloš Zeman se dlouhodobě netajil tím, že se chce zasadit o odvolání Petra Dvořáka z pozice generálního ředitele ČT. Jeho plán si ve Sněmovně osvojila aliance složená z hnutí ANO, komunistů a SPD. Ta také několik let opakovaně válcovala jednotlivé volby do Rady ČT a prosazovala do ní sobě loajální kandidáty – ti pak ze svých řad vybrali předsedou Rady ČT Pavla Matochu a jali se plnit zadání.
Co na tom, že občas, vlastně dost často – třeba když na jednání radních dorazila Hana Lipovská s policejní ochrankou, prý kvůli tomu, že se cítila být ohrožena „od osoby generálního ředitele Dvořáka a podnikatelského prostředí, ve kterém se pohybuje“ – to bylo vyloženě nedůstojné a trapné. Leč úkol zněl jasně. Sundat Dvořáka, za každou cenu. Dvořák to nakonec ustál, jen Rada ČT byla několik let v rozvalu.
Ta aliance, které ČT vadí, je ovšem podstatně širší. A patří do ní nejen vyloženě obskurní či okrajové proudy české veřejné debaty, ale také třeba část ODS. Což na druhou stranu neznamená, že se veřejnoprávní televize nemá kritizovat – opak je v každé pluralitní a demokratické zemi samozřejmou pravdou. Jak nám kdysi na přednáškách na katedře politologie říkával současný premiér Petr Fiala: „Každá politika je kritizovatelná.“ Nepochybně to platí také o ČT a o jejím současném vedení.
