KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Sněmovna schválila rozpočet s astronomickým schodkem, už čtvrtý v řadě. Vláda Petra Fialy nenavazuje na kabinet Andreje Babiše skoro v ničem. Bohužel se však drží právě té nejhorší tradice, kterou je zatínaní dluhové sekyry pořádně hluboko. Primárním problémem je, že výdaje dlouhodobě převyšují daňové příjmy. Tato trajektorie vede do pekel.
Česká rozpočtová katastrofa se nejmenuje covid, válka ani energetická drahota. Tyto okolnosti naše problémy násobí, ale i bez nich by byl stav státní kasy mizerný. Z prostého důvodu: zatímco daně se snižují, zároveň roste chuť vlád utrácet, a ta se zdaleka nepojí jen s krizovým výdaji. Navíc jsme zmeškali příhodnou dobu vysokého růstu a nízké inflace, kdy jsme se v podstatě bezbolestně mohli dostat do černých čísel a tvořit přebytky. Místo toho stát mezi lety 2014 a 2019 hospodařil převážně deficitně.
Během oné pětiletky vzrostly díky konjunktuře roční příjmy vlády o 390 miliard korun. Přesto jsme poslední předcovidový rok zakončili se schodkem veřejných financí skoro 30 miliard korun. Přitom v roce 2016, kdy stát vybral o čtvrt bilionu méně, dosáhl přebytek 61 miliard. I po započtení inflace to znamená, že kabinet roztočil o 250 miliard víc, což je nabobtnání výdajů o plnou pětinu. Mohlo se zdát, že zase o tak moc nejde. Ale šlo, protože opticky snesitelné schodky jsme vyrobili v těch ekonomicky nejlepších časech.
Andrej
Babiš a po něm Alena Schillerová zkrátka poslali státní finance na cestu, z níž
není návratu. Trest přišel hned další rok. Místo očekávané ekonomické pohody a
plánovaného schodku 40 miliard udeřil covid a deficit se rázem zhoupl do nevídané
hloubky 367 miliard a další rok tento smutný rekord ještě přebil 420
miliardami. Politici ANO, kteří jsou za tohle všechno zodpovědní, mají nyní
sotva morální právo kritizovat své nástupce. Na druhé straně, od kabinetu Petra
Fialy a ministra financí Zbyňka Stanjury jsme asi čekali víc.
