KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Snad žádný kabinet v historii České republiky nepřebíral zemi v tak zlé situaci jako ten nynější. Vedle dobře známých reálných problémů musí řešit i potenciální rozkol u Pirátů, neutralizaci Babišova marketingu a hlavně agrofertizaci státní správy. Dost těžká mise.
“Jak se cítíte, pane premiére?” Rád bych věděl, co všechno víří hlavou Petra Fialy. Konečně, a trochu nečekaně, se stal předsedou vlády. Nebude ovšem vědět, co dřív. Že pětikoalice musí řešit covid, dluhy, obnovu ekonomiky či Zelený úděl, se už probíralo mockrát. A nelze k tomu říci o mnoho více, než že musíme počkat, s čím kabinet přijde.
Fiala dělá dobře, že mlčí a rádiový klid ordinuje i svým ministrům. Zde totiž platí ona vzletná formulka: “Cokoli od této chvíle řeknete, může být použito proti vám.” Pořád je daleko lepší snášet vyčítavé komentáře v médiích a sarkasmus těch, kteří nás do této situace dostali, než plácnout něco, co nepůjde splnit či na čem se nakonec vláda nedohodne.
Teprve když máte v ruce úřad a všechny potřebné informace, můžete začít zodpovědně plánovat, jak své programové záměry a ideové hodnoty promítnout do zákonů a exekutivních opatření. Proto se také programové prohlášení kabinetu tvoří až po jeho jmenování. Až tento dokument má nějakou relevanci pro vládnutí, koaliční smlouva je především politickou deklarací. Čili počkáme a uvidíme. Jsou zde však další problémy, které musí Fiala a spol. vyřešit či které jí hrozí.
Už v lednu se dozvíme, jak je to s koaliční budoucností Pirátů, a to podle toho, kdo bude jejich předsedou. Povolební hysterie sice opadla, dostali důstojné zastoupení a dobře to dopadlo i s postem ministra zahraničí. Nicméně dle vyzyvatele Ivana Bartoše Lukáše Wagenknechta je Pirátská strana “submisivním přívěškem” koalice. Zda by v případě výhry partaj vyvedl z vlády, v této chvíli nevíme. Jisté však je, že by se změnila atmosféra. Bývalý Babišův náměstek jistě nekandiduje proto, aby nechal věci, jak jsou.
Zbastlený zákon
Jestliže s Piráty je to nyní nejisté, další velký problém je zcela jistý. Po osmi letech řádění Agrofertu ve státní správě má kabinet proti sobě de facto nepřátelský úřednický aparát. Nelze vládnout, pokud všechny klíčové posty, ze kterých se řídí státní mašinérie, má v rukách opozice. Ministr nezmůže nic, když jeho rozkazy budou bojkotovány a sabotovány. Zůstal by jako kapitán bitevní lodi, který má na můstku dva důstojníky, ale vedení sekcí řízení palby, strojovny i zásobování a řadu nižších velitelských postů zastávají nepřátelé.
