KOMENTÁŘ VRATISLAVA DOSTÁLA | Když jsme plánovali Českou jízdu, za optimální jsme považovali, že prostě někam přijedu, několik dnů tam přespím, večer zajdu se štamgasty na pivo, budu mluvit s lidmi, a to všechno pak zaznamenám v reportážích. Nakonec se ukázalo, že jde o iluzorní představu. Leckde už nemají hospody, natož aby tam bylo kde přespat. A mnoho lidí tam ze všeho nejvíc cítí opuštěnost.
„Zanikají hospody, zanikají obchody, je to problém, lidé se už prakticky ani nepotkávají. U nás zanikl i fotbal, to byla jediná kultura v obci. Měli jsme slavit padesát let od založení klubu, bohužel to ale skončilo.“ Tak zní slova starousedlíka z jedné zapadlé obce ve Zlínském kraji. Podobných výroků, byť třeba mírněji formulovaných, jsem na svých cestách slyšel během těch skoro dvou let bezpočet. Po jisté době vlastně zjistíte, že se problémy a každodenní realita s nimi spojená svým způsobem reprodukuje. Že ti lidé prožívají a hodnotí posledních třicet let v mnoha ohledech podobně. A taky, že k tomu mají své dobré důvody.
Zamyslete se nad tím, co všechno může citovaný výrok znamenat. A jak vám to jenom představivost dovolí, pokuste se vžít do někoho, pro koho to není svědectví ze vzdáleného sociálního světa, nýbrž realita, kterou posledních třicet let žije. Pomoct by vám mohl třeba ještě výrok pána, který od války žije na opačném konci republiky: „Vzpomínám na velkou besedu se studenty, když říkali, že budeme mít pět neděl dovolené, to se mi líbilo. Nikdy jsem je ale pak neměl. Nahoru šly štiky, co byly chytrý, předseda partaje měl najednou fabriku, šlo to hrozně rychle.“
Představte si, že žijete tam, kde to máte do nemocnice hodinu a půl. I taková místa u nás jsou. Představte si, že nemůžete sehnat zubaře, obvodního lékaře, s prací to taky není zrovna nic veselého, děti musí do školy dojíždět a pro rodiče, pro ty neseženete nejen domov důchodců, ale ani nějakou smysluplnou sociální péči. Navíc je inflace, všechno se zdražuje a vy nevíte, jak v zimě vytopíte svůj domek. Anebo si představte, že žijete v obci, která má něco přes 220 obyvatel, a třetina z nich jsou penzisté. Mladí odsud mizí, tudíž se tady narodí třeba jenom dvě děti za rok, anebo také žádné. A lidé, kterým je okolo padesáti a více, zde tvoří asi tak dvě třetiny její populace.
