KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Čím se Česká televize zásadně liší od komerčních stanic? Ne, nejsou to koncesionářské poplatky. Ty jsou až důsledek. Rozdíl spočívá v tom, že veřejnoprávní médium je ze zákona povinno vysílat pro všechny. Mladé i staré. Pravičáky i levičáky. Bohaté i chudé. Lidi z metropole i z periferie. Křesťany i ateisty. Vyznavače všech světonázorů. Jak dnes tento úkol plní? Ne moc dobře, a proto je nutná reforma.
Legitimita „televizní daně“ spočívá právě v tom, že ČT tu má být pro všechny. Je to podobné, jako se silnicemi. Je jedno, jestli po nich jezdíte, nebo ne, ale máte prostě tu možnost, neboť jsou pro všechny a také se platí z daní všech. U každého takového veřejného nákladu je ovšem třeba zodpovědět dvě základní otázky:
1) Skutečně je nutné výdaje socializovat? Nemohli by za svezení či za dívaní se platit jen ti, kteří danou službu využívají?
2) Dostáváme za naše peníze odpovídající hodnotu?
K tomu prvnímu se dostanu na konci. Začnu užitečností služby, kterou Česká televize poskytuje platícím koncesionářům, přičemž se soustředím spíše na její záběr či rozsah – tedy zda je skutečně pro všechny. Hodnocení kvality tentokrát přenechám ostatním. Třeba uměleckým kritikům, kteří nedávno ocenili dramaturgický plán seriálové tvorby ČT „kyselým“ Citrónem (což moderátorka večera Světlana Witovská úplně nevydýchala).
Já se přiznám, že se necítím kompetentní k rezolutním soudům na konto uměleckých kvalit. Ale co se týká plurality, tak k tomu pár poznámek mám. Ona anticena od kritiků se totiž v jádru týká právě i plurality. Kritici ji neudělili za špatně odvedené dílo (ostatně, jde pouze o plán na letošní rok), ale za to, že se ČT soustředí jen na malou část publika – tu, která má ráda kriminálky komerčního střihu, které tu dobře pokrývají komerční stanice. Na druhé straně je třeba říct, že na „velkých Kavkách“ vzniká řada publicistických pořadů pro nejrůznější menšiny a třeba (podle mě nespravedlivě) osočovaná show Star Dance plní roli pořadu pro starší generaci.
