KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Jakou vládu potřebujete po epidemii a válce? Konzervativní. Po všem tom ničení to chce v čele někoho, kdo je zároveň zodpovědný i solidární, kdo ctí řád a přitom nám nesebere svobodu. Měli jsme kliku, že došlo k takovéto změně kabinetu. Konrád Adenauer postavil po Hitlerovi Německo na nohy a to z jeho reforem žije dodnes. Může se v Česku udát něco podobného?
Je zle a bude ještě hůř. To je důsledek covidu, války a špatných rozhodnutí pod Babišovým vedením. Je nutné zkrotit inflaci a dluhy, dát do pořádku státní správu, za chodu provést druhou transformaci ekonomiky, masivně podpořit školství, výzkum a inovace, a urychleně budovat nové zdroje energie. Mnoho bylo zničeno, mnohé musí být změněno a nevrátí se do stavu před oběma krizemi. Velkým skupinám populace hrozí bída. S takovou situací si trh nikdy neporadí sám, logicky roste moc vlády, a tím i její odpovědnost.
Adenauer nám dává příklad. Jako křesťanský konzervativec věřil, že právo na majetek pochází od Boha a zároveň usiloval o sociální spravedlnost. Ctil vládu práva i fakt, že bohatství pochází z podnikání, nikoli od vlády. To je ta správná kombinace vlastností a hodnot, kterou potřebuje politický vůdce v době, kdy je společnost hospodářsky i vztahově „rozbitá“, je třeba obnovit její potenciál a zakopat příkopy mezi lidmi. Ideologicky stojí Petr Fiala na podobné pozici. Ještě ale musí ukázat stejnou schopnost lídrovství.
Napřed krátká inventura. Co máme k dispozici? Za prvé stále robustní průmyslovou základnu, která ovšem mele z posledního. Nikoli technologicky a byznysově, ale morálně. Pořád stojí na pevných základech z 19. století a má-li si udržet konkurenceschopnost v čase soupeření mocností a proměn v důsledku epidemie a války, je třeba ji transformovat pro třetí tisíciletí. Musí být pružnější, inovativnější, s menším podílem cizích vstupů, postavená nikoli na objemu a ceně, ale na kvalitě a udržitelnosti výroby za všech podmínek.
Za druhé lze počítat s výkonným školstvím. O něm ovšem platí to samé, co o hospodářství. Je solidní, ale spíše extenzivní než intenzivní. Rovněž je produktem národního obrození a vyvíjelo se ruku v ruce s budováním továren a elektráren. Dnes by mělo opět dýchat spolu s ekonomikou, neboť potřebuje velice podobné reformy. Musí se stát dynamickou silou, vychovávat studenty pro dobu, kdy člověk přetváří svět kolem sebe rychleji než kdy dříve, doslova „online“, kdy člověk neplánuje změny, aby dosáhl cíle, ale sama neustálá změna je pro něj cílem.
Za třetí díky našim předkům jsme stále schopni zajišťovat si potřebu energie vlastními silami. Alespoň co se týká výroby. Problém je se surovinami, kde závisíme na Rusku a potenciálně na režimech, které také nejsou demokratické a mohly by nám v budoucnu pěkně zatopit. Je třeba za každou cenu postavit energetiku na zdrojích, které máme buď doma, či jsme schopni je dovézt z přátelských zemí. Tedy na slunci, větru, vodě, jádru, případně na uhlí. Výška investic není důležitá. Výsledek je důležitý, a tím musí být soběstačnost.
