KOMENTÁŘ VRATISLAVA DOSTÁLA | Premiér a předseda hnutí ANO Andrej Babiš ve čtvrtek vyhrál hned na několika frontách. Nejdřív se středo-pravicovou opozicí prohlasoval pandemický zákon, čímž nevládní strany „vtáhnul do hry“. Komunisti mu zase pomohli s rozpočtem a navýšením schodku státního rozpočtu z původně schválených 320 miliard korun na rekordní sumu půl bilionu.
Po celý den přitom nebylo jasné, jak se komunisté zachovají a jak to tedy s letošním rozpočtem dopadne. Vyšší schodek si vláda nechává schválit mimo jiné kvůli tzv. daňovému balíčku, který hnutí ANO před časem prohlasovalo s ODS a SPD. Komunisté proto nejdřív tvrdili, že by bylo logické, pokud by premiérovi tyto strany pomohly také dnes, ale nakonec mu svoje hlasy opět poskytli.
Vysvětlení, kterým se zaklínal jejich předseda Vojtěch Filip, lze shrnout zhruba takto: KSČM cítí odpovědnost vůči všem občanům naší země, a aby pomohla všem, kterým to slíbila, novelu podpoří. Připomeňme, že možná až půlbilionový deficit rozpočtu nikam nezmizí, ale zatíží nás do budoucna a schovává se za ním zásadní nebezpečný vývoj, jak už včera na INFO.CZ upozornil Martin Maňák.
Pokud se tedy minulý čtvrtek po hlasování o prodloužení nouzového stavu situace mohla jevit tak, že Babišova vláda ztrácí většinu, dnes se ukázalo, že si premiér umí poradit i bez komunistů a zároveň si je dokázal natáhnout zpět na svou stranu. Chvíli předtím vlivem jejich společných hlasů neprošel pozměňovací návrh místopředsedy lidovců Jana Bartoška, který chtěl vrátit zbylých pět miliard do rozpočtu ministerstva obrany, které odtud koalice na přání komunistů vzala, což může mít přímé důsledky pro bezpečnost Česka.
Mohlo by se zdát, že je vše při starém, ale není to tak docela pravda. Posledních sedm dnů něco nového – byť v náznacích – přece jen přineslo. Předně: komunisté – a jak se bude blížit jejich sjezd, začne to platit také o sociálních demokratech – začínají mapovat terén, aby se mohli v pravý čas od Babiše aspoň trochu distancovat. Obě levicové formace mají mizerné vyhlídky do voleb a nezbývá jim, než se proti premiérovi viditelněji vymezit. V opačném případě můžeme sledovat jejich konec ve sněmovně.
Ještě zajímavější je ale situace ve středu politické soustavy a napravo od něj. Opozice tak dlouho vládu vybízela k rozvolňování, až jí nakonec bylo dopřáno. Jenomže se toho zalekli hejtmani nevládních stran, kteří se premiérovi obratem ozvali s prosbou o prodloužení nouzového stavu bez ohledu na sněmovnu. To se zase nelíbí senátorům, pohříchu opět ze stejného tábora, kteří to chtějí napadnout u Ústavního soudu. Premiér krajům vyšel sice vstříc, konec nouzového stavu se ale blíží i bez toho, aby o tom případně rozhodl Ústavní soud. Na konci února ho nahradí dnes schválený pandemický zákon.
Opoziční formace teď musejí počítat s tím, že na ně Babiš – pokud se pandemická situace začne zhoršovat – bude ještě více svalovat vinu ve snaze překrýt sérii vlastních fatálních pochybení. Celá peripetie se totiž odehrává v čase, kdy silně hrozí kolaps naplněných nemocnic. „Každá se musí s pacienty s covidem vypořádat, jak umí,“ mohli si dneska přečíst čtenáři serveru iDnes.cz. Ostatně ministr zdravotnictví Jan Blatný o podobném scénáři hovořil už včera.
Základní otázka pak zní takto: jak to, že ani jeden politik nenašel odvahu přijít s požadavkem nějaké podoby tvrdého lockdownu? Jediné vysvětlení spočívá v obavě, že by jim to voliči „omlátili o hlavu“. Lze tak říct, že se opozice chová svým způsobem podobně jako premiér. Všichni upřednostňují nálady a požadavky veřejnosti. Pokud je tedy za manévrováním vlády (povětšinou chaotickým a katastrofálním) populismus, opozice se od ní momentálně zrovna v tomto zase tak moc neodlišuje, jen by to všechno chtěla udělat přece jen srozumitelněji a přehledněji. Jak jinak si vysvětlit, že zatímco se hovoří o kolapsu a možném uzavírání dalších okresů, politici – tedy až na premiéra, který na to prý nemá názor – zvažují rozvolňování, a tedy třeba i otevření malých obchodů?
