KOMENTÁŘ VRATISLAVA DOSTÁLA | Také si lámete hlavu nad tím, jak je možné, že po tom všem, co předvedla Babišova vláda během koronavirové pandemie, je hnutí ANO opět na čele všech relevantních předvolebních průzkumů? Příčin, proč tomu tak je, bude zcela jistě několik, tou hlavní ale podle mého přesvědčení není propracovaný marketing PR týmu Andreje Babiše nebo mizerná paměť voličů, natož jejich omezenost nebo neschopnost vidět, jak predátorsky se Babiš zmocňuje všech složek státu. Ten problém je totiž hlubší a má systémovou logiku.
Moje hypotéza je tato: většina voličů si až moc dobře pamatuje, jak si tady dvacet let u moci počínali ti před Babišem. To jim se podařilo naprosto zdiskreditovat politiku. A Babiš, a nejen on, ale třeba také Piráti nebo SPD, z toho dodnes těží. A jak nyní vidíme, nic na tom nezměnilo ani selhání vlády během koronaviru. Mám za to, že je na čase celé promýšlení Babiše převrátit a pracovat s tím, že lidé o všech problematických a dost možná i kriminálních kauzách současného premiéra vědí, a přesto jsou ochotni ho volit. Jak řekl sociolog Martin Buchtík pro Aktuálně.cz: „Voliči ANO do Andreje Babiše nikdy nebyli nějak zvlášť zamilovaní.“
Zároveň se to jeví tak, že tito lidé v danou chvíli nemají jinou alternativu, a zároveň – a to je podstatné – velká část z nich se už nejspíš nemíní vracet k těm, které volili prvních dvacet let po listopadu 1989. Mají totiž za to, že s nimi projevili až příliš trpělivosti. Zkoušeli to s ODS, někteří pak s ČSSD, jiní roky volili třeba lidovce, případně Unii svobody nebo ODA. Někdy okolo roku 2010 jim ale došlo, že je na čase se poohlédnout také jinde.
A je fakt, a nyní se to už příliš nepřipomíná, že právě touto dobou – tedy někdy před deseti lety – experti v souvislosti s úpadkem české politiky hovořili o kartelu politických stran. Přeloženo do jazyka srozumitelného každému: politici tu sice dvacet let předstírali vzájemný a někdy snad i nesmiřitelný konflikt, nakonec se ale vždy domluvili hlavně mezi sebou a ve svém zájmu. A také v zájmu svých klientů z byznysu. Na voliče při tom začali čím dál víc okázale kašlat.
A lidem, anebo aspoň nemalé části z nich, těm prostě postupem času došlo, že je v politice už nikdo neprezentuje. Že nikdo nehájí a neprosazuje jejich zájmy a preference. A pokud se nezačali poohlížet jinde, na politiku rezignovali. Jak mi to minulý týden řekl první místopředseda STAN Jan Farský: „Mluvil jsem třeba s pánem, který mi řekl, že od opoziční smlouvy k volbám nechodí, protože se politici nakonec vždy domluví bez ohledu na voliče.“
