Pokud roztříštěná opozice hledá optimální formát předvolebních aliancí, není to z nouze ctnost. Jde o logický manévr, jehož podstatou není jen touha porazit stávajícího hegemona české politiky, ale také zodpovědnost ve vztahu k voličům, jejichž hlasy by mohly propadnout. Ostatně koaliční potenciál každé strany je klíčovým ve snaze být součástí hlasovací většiny a tedy rozhodovat. A právě v tomto je největší slabina Andreje Babiše. Ani on ale nebude sedět do sněmovních voleb s rukama v klíně.
Už teď je jasné, že příští sněmovní volby budou referendem o Andreji Babišovi. A je dost možné, že nás čeká nejbrutálnější kampaň, lámání charakterů, lži, podrazy, konflikty a osočování. Připomeňme v té souvislosti, že Andrej Babiš je v současnosti jediný z politiků, kdo je na politice bytostně závislý v tom smyslu, že mu umožňuje udržet si beztrestnost. Zároveň je mužem téměř neomezených možností. Tam, kde jiní musí pečlivě zvažovat vynaloženou energii, lidské nebo finanční zdroje, si on může dovolit téměř cokoli.
Babiš má peníze, v zádech mediální zázemí a vládní aparát. Může si najmout poradce a brigádníky, může mít plakáty a billboardy na každém rohu doslova každé obce, své stranické tiskoviny může poslat do každé rodiny. A vezměte jed na to, že to také udělá. Konkrétní příklad: tam, kde třeba Piráti těží do značné míry z aktivismu, protože prostě nemají na to, aby jejich noviny na náměstích českých a moravských měst, natož v každé vesnici, rozdával kdokoli jiný než jejich příznivci, kteří to dělají z idealismu a zadarmo, tam si Babiš zaplatí nekonečné množství studentů, pro které je každá tisícovka dobrá.
