KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Aktivisté nutí ministerstvo práce a sociálních věcí ukončit spolupráci s hnutím, které podporuje ženy v nouzi a pomáhá jim, aby nemusely podstupovat potrat. Liberální média se rovněž podivují, že ten samý resort je v kontaktu i s obránci manželství. Jednotícím motivem je nemístný nátlak a pokus o odstavení spolků či organizací s „nepohodlnými“ názory z veřejné debaty.
Donedávna jsme si mohli myslet, že „nevládky“ leží v žaludku jen xenofobům a nacionalistům. Jenže ti zjevně nemají monopol na nenávist a nadutý slogan „tahle země je naše“.
Několik organizací – v podstatě feministické, lobbující za práva sexuálních menšin či potraty atd. – sepsalo otevřený dopis a tlačí na ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečku, aby jeho úřad ukončil styky s Hnutím pro život. To je známé především kampaní „Nesoudíme, pomáháme“, zacílenou na ženy, které nechtěně otěhotněly. Těm hnutí nabízí psychologické a právní poradenství, ale třeba i finanční pomoc.
V uplynulých letech se neziskovky v Česku obyčejně stávaly terčem verbálních útoků (nejen od politiků) třeba jen kvůli tomu, že pomáhají Romům, uprchlíkům, nebo podporují mediální gramotnost. Tentokrát je pro změnu spouštěčem zloby fakt, že ženám, které kvůli těhotenství partner vyhazuje z bytu, které se bojí reakce rodičů nebo toho, že přijdou o práci, někdo nabízí alternativu k potratu „z donucení“. Nejde přitom jen o nějaký kontroverzní facebookový status na stránce hnutí, který se stal vítanou záminkou, jádrem konfliktu je samozřejmě jeho samotná činnost.
Když se podíváte na stránky hnutí, profil jeho činnosti je obdobný, jako u jiných neziskových organizací zabývajících se sociální prací. Ano, část Hnutí pro život má hodně konzervativní postoje, které nesdílejí ani někteří liberálně založení katolíci. Ovšem ti, kteří ho napadají, zastávají stejně radikální pozice „z druhé strany“, když zcela pomíjejí Ústavou zaručené právo na život, který je dle Listiny „hoden ochrany již před narozením“. Stejně dobře by někdo mohl požadovat, aby MPSV vyloučilo ze spolupráce je. Samozřejmě by z toho byl jiný povyk, protože liberálové jsou přece ti „hodní“…
Jde o zjevnou asymetrii, kdy v otázkách bioetiky je většinou médií a opinion lídrů tolerován jeden názorový proud. Veřejná debata je proto u nás méně pluralitní než například v Polsku, kde probíhá sice ostrý, ale žádoucí střet mezi liberály a konzervativci, který se týká i legislativy. U nás se považuje za nepřípustné už jen to, že si někdo dovoluje veřejně označit potraty za zlo, nebo dokonce vede osvětu a kampaň, která má ženám pomoci, aby ve složité situaci nečinily unáhlená rozhodnutí pod tlakem.
