Na postupimské konferenci v červenci 1945 se Stalin od amerického prezidenta Trumana oficiálně dozvěděl o nové atomové zbrani. Moskva si obratem uvědomila strategický náskok USA v oblasti vojenského a mírového využití atomové energie a zintenzivnila vlastní zpravodajské operace. V těchto kulisách se odehrával následující příběh československé průmyslové špionáže, o kterých pojednává seriál Zloději vědeckých tajemství.
Po uznání státu Izrael Sovětským svazem v květnu 1948 to samé o dva dny později učinila i poúnorová československá vláda a následně navázala diplomatické styky. Dne 2. ledna 1950 byla zřízena ambasáda v Tel Avivu. Izrael byl až do roku 1952 zásobován zbraněmi a jeho vojáci procházeli výcvikem v komunistickém Československu, jehož vláda podporovala i vystěhovalectví do Izraele. Jen v roce 1949, během čtyř měsíců, takto odjelo z Československa přibližně 20 tisíc lidí.
Když Moskva zjistila, že Tel-Aviv o spojenectví do budoucna nestojí, svoji podporu ukončila. Skutečnost, že vznik Izraele podporovala, se od té doby ze všech sil snažila vymazat z dějin a z paměti Arabů. Totéž platilo i pro satelity Sovětského svazu.
Komunistický režim v Československu se po vzoru Moskvy stal nepřítelem státu, který o několik let dříve pomohl zachránit. Nově vzniklá rozvědka ministerstva vnitra založila na velvyslanectví v Tel Avivu rezidenturu a začala proti Izraeli aktivně působit. Československo také zahájilo intenzivní obchodní a vojenskou spolupráci s novým egyptským režimem Gamála Násira.
Genius z Liberce
Kurt Sitte (1910–1993) se narodil v Liberci do německé rodiny středoškolského profesora. Vystudoval reálné gymnázium a v roce 1928 zahájil studia na matematicko-fyzikální fakultě Německé univerzity v Praze, kde byl považován doslova za génia. Měl veselou povahu a vyhraněné liberální názory. Stýkal se především s Němci. V té době byl mimořádným zjevem, protože nebyl antisemita, ale naopak měl široký okruh židovských přátel. Jeho nejlepší přítelkyně, židovská dívka Heda Krausová, se stala v předvečer druhé světové války jeho manželkou.
Když se na univerzitě začaly organizovat národněsocialistické buňky, Sitteho věrnost židovským přátelům a liberálnímu světonázoru vydržela. Odmítl se přidat k nacistům a patřil k iniciátorům a aktivistům protinacistického sdružení „Tat“. V roce 1932 složil doktorát z přírodních věd a o rok později se stal jedním z nejmladších docentů v republice. V meziválečném období se stal renomovaným odborníkem v mezinárodní komunitě vědců. Vybudoval si kontakty a vědecké diskuze vedl i s držitelem Nobelovy ceny za fyziku profesorem Maxem Planckem. Na fakultě zůstal až do německé okupace.
Při obsazení ČSR 15. března 1939 byl nakrátko zatčen a následně byl z univerzity propuštěn společně s dalšími liberály. Gestapo ho pak znovu zatklo a poslalo do koncentračního tábora v Buchenwaldu. Zde se ho nacisté pokoušeli získat i pomocí vlivu profesora Plancka, ale Sitte odolal. Jeho výjimečné znalosti zneužívali pro psaní disertačních prací německým studentům.
V Buchenwaldu Sitte spadal do skupiny „významných vězňů“, kam patřil i bývalý primátor Prahy Petr Zenkl. Zapojil se do činnosti podzemního hnutí a sblížil se s celou řadou českých komunistů. Po osvobození se koncem května 1945 vrátil do Prahy, kde se mohl opřít o podporu bývalých spoluvězňů.
Od června 1945 nastoupil práci u předchůdce StB na Zemském odboru bezpečnosti oddělení II v Praze, kde se měl věnovat výslechům zadržených nacistů. Brzy v něm převládla touha vrátit se k původní profesi. Ucházel se o místo na univerzitě, ale vzhledem k tomu, jaké postoje tehdy k Němcům panovaly, nenašel odborné uplatnění.
V Praze Sitte potkal bývalého spoluvězně, komunistu Jindřicha Veselého, tehdejšího náměstka ministra vnitra Václava Noska, kterému se zmínil o nabídce, kterou dostal od svých předválečných kontaktů z Velké Británie. Veselý mu cestu doporučil a pomohl mu s vyřízením pasu: „Vzhledem k tomu, že by se dal v zahraničí použít pro podávání informací v oboru jaderné energie.“
Rozvědka si později zaznamenala, že se Veselý o Sitteho „existenci a možnostech zmínil některým sovětským soudruhům“.
