KOMENTÁŘ KATEŘINY DAVIDOVÉ | Evropská komise ve středu 16. září představila nový klimatický cíl – snížit evropské emise do roku 2030 o minimálně 55 % v porovnání s rokem 1990. Původní cíl pro tento rok byl 40 %. Většina členských států už vyšší cíl podpořila, zatímco Česko je podle očekávání zdrženlivé. Nemá k tomu ovšem důvod.
„Není to o planetě, planeta si poradí, je to o nás a naší budoucnosti,“ prohlásil na čtvrteční tiskové konferenci místopředseda Evropské komise Frans Timmermans při představování detailního plánu Evropské unie na snížení emisí skleníkových plynů o alespoň 55 % do roku 2030 (v porovnání s rokem 1990). Jedná se o navýšený cíl z původních 40 %, které se podle nových vědeckých poznatků ukázaly jako nedostatečné pro udržení globálního nárůstu teploty na „relativně bezpečných“ 1,5°C.
Tento způsob uvažování – tedy aktivní přebírání zodpovědnosti za vlastní budoucnost a budoucnost našich dětí – se však v české politické kotlině slyší jen málokdy. Přitom slovy jako „racionální“ či „realistická“ klimatická politika se naši političtí představitelé ohánějí velmi rádi – a co je racionálnější než snaha zajištění vlastní bezpečnosti nyní i za deset let? U českých politiků ovšem tato slova často nabývají přesně opačného významu.
Český vicepremiér Karel Havlíček například na adresu nově navrženého evropského klimatického cíle ve svém tweetu napsal, že „zelené ambice EU připomínají spíše cíl diplomové práce snaživého studenta, který ale nepracuje s fakty. Pokud nechceme přijít o energetickou soběstačnost a průmyslovou infrastrukturu, nemůžeme se pod to v této době podepsat.“ Dále pak na adresu Evropské komise prohlásil, že mu na ní „vadí ta neracionalita.“
Evropská komise však dělá přesně to, co po ní český ministr požaduje. Hned druhý den po navržení nového, vyššího cíle pro rok 2030 zveřejnila 140stránkové posouzení dopadů tohoto cíle na všechny relevantní sektory evropské ekonomiky a představila hlavní změny, které bude nutné udělat, aby se tohoto cíle podařilo společně dosáhnout.
