Přestože se očekával vcelku hladký průběh 29. Kongresu ODS, nakonec se zadrhnul už při volbě prvního místopředsedy. Alexandra Udženija post neobhájila navzdory tomu, že neměla protikandidáta. Svůj hlas jí dalo jen něco málo přes čtyřicet procent delegátů. Celá akce tak dostala nečekanou dynamiku. Prvním místopředsedou byl po dlouhém váhání a vyjednávání nakonec zvolen Zbyněk Stanjura. O nečekaném průběhu kongresu jsme přímo na místě hovořili s politickým komentátorem Bohumilem Pečinkou.
Očekával se hladký průběh sjezdu. Nakonec se ale zvrtla volba první místopředsedkyně. Ač neměla Alexandra Udženija protikandidáta, zvolena nebyla. Následně jsme byli svědky poměrně dlouhé improvizace a hledání nového kandidáta. Jak byste toto tápání okomentoval?
Především se dlouhodobě vědělo, že je Alexandra Udženija nepopulární. Petr Fiala ji přemlouval ke kandidatuře na post první místopředsedkyně, ona to nakonec přijala, avšak Petr Fiala toho v krajích neudělal mnoho k tomu, aby dostala dostatek hlasů a byla zvolena.
A přestože neměla žádného protikandidáta, stalo se něco, co se nestalo na žádném sjezdu nebo kongresu za třicet polistopadových let. To znamená, že nebyl první místopředseda či místopředsedkyně zvolena navzdory tomu, že neměla protikandidáta. Jinak řečeno, nikdy se nestalo, že by v takové situaci byla odevzdána nadpoloviční většina neplatných hlasů.
To je absolutní vyjádření nedůvěry. A to nejen Alexandře Udženija, ale v jistém smyslu také Petru Fialovi. A teprve toto nezvolení první místopředsedkyně a následné nominace ukázaly, že v ODS přece jenom nějaký étos, který byl hodně zatlačený, je. A teprve v tento moment začala nějaká diskuse.
