Podle čeho dnes lidé volí? Je to pořád podle toho „co mi to přinese“, tedy klasického rozdělení levice-pravice? Nebo je pravo-levý koncept přežitý a čeká nás trvalá vláda neideologických hnutí? Přinášíme první část rozsáhlého rozhovoru s politologem Ladislavem Mrklasem o stavu a výhledech české politické scény.
Co je dnes pro voliče rozhodující?
Na to není snadné odpovědět, protože jak se společnost složitě usazuje, tak ji sice můžeme rozdělit podle sociologických dat do určitých skupin, ale nebude to odpovídat tomu, jak lidé volí. Hraje v tom roli řada dalších dílčích záležitostí.
Společnost je v určitém chaosu. Nevítězí pak místo volby „pro něco“ volba proti něčemu, motivovaná strachem či nenávistí?
Určitě. Ale můžeme vidět na příkladu hnutí ANO v posledních volbách, jež vyhrálo, že je tam přítomna i ona volba „co mi to přinese“. Vidíme to na příkladu důchodců, kteří se stali věrnými stoupenci hnutí a je to vůbec jedna z nejsilnějších vazeb, která dnes existuje. Určitě k němu přešla i podstatná část zaměstnanců veřejného sektoru.
Ale projevuje se tu i jeden zajímavý fenomén, který obsáhl i průzkum pro Český rozhlas, v němž byla sada otázek typu, zda se člověk má v nouzi na koho obrátit, zda má známého advokáta, lékaře atd. Podle toho se společnost poměrně významně štěpí. Což je jedna ze zásadních věcí, protože hodně lidí bylo frustrováno z toho, že jsou na všechno sami. Ono to souvisí i s krizí rodiny, se vztahy mezi seniory a jejich dětmi. V této společnosti je hodně lidí, kteří se cítí absolutně sami, a když přijde někdo jako Andrej Babiš a řekne „postarám se o vás“, tak za ním jdou.
Když to shrnu: je třeba, aby zde byly přítomny dva faktory: emocionální (jsem naštvaný, hlasuji proti něčemu) a racionální (něco z toho budu mít). Jako v případě volby Trumpa či u brexitu...
Jistě, je tam nějaká emoce, naštvanost a hledání někoho, kdo tuto frustraci dokáže zastavit. Pak přichází chvíle, kdy se ukáže, zda ten, kdo vzbudil tyto naděje, je i naplnil. Ať se nám to líbí, nebo ne, tak Babiš velkou část očekávání svého elektorátu splnil, a to z hlediska politické stability. Je třeba si uvědomit, co zde bylo dvě volební období před jeho nástupem. Žádný kabinet se nedožil konce volebního období. Vláda, ať Topolánkova či Nečasova končila v až absurdních sporech; v tom druhém případě šlo o záležitost, která vyhlížela až jako státní převrat. Zkrátka a dobře poškození politické třídy bylo tehdy naprosto maximální. A on do tohoto chaosu přináší politickou stabilitu.
Druhá věc je, že ekonomice se daří a Andrej Babiš se chová stejně jako sociální demokraté – vše, co lidé a firmy vytvoří, bez problému přerozdělí. A tentokrát i směrem k těm frustrovaným lidem, čímž naplňuje základní očekávání, která od něj jeho voliči měli.
