V kanadském Montréalu se v noci na úterý dohodlo 190 států světa na tom, že do osmi let bude takřka na třetině zeměkoule vyhlášena nějaká forma přírodní rezervace. Zároveň budou chudé státy dostávat miliardy dolarů za to, že na svém území zachovají „divočinu“ a nebudou ji hospodářsky využívat. I když tato dohoda pod patronací OSN není právně závazná, může mít nakonec pro budoucnost naší planety ještě mnohem větší význam než známý „green deal“. Jednoznačně se totiž ukáže, kdo to s ochranou klimatu a životního prostředí myslí vážně a kdo jen blafuje.
Závěry, na kterých se dohodlo takřka bez výjimky světové společenství na konferenci o biologické rozmanitosti (COP 15) v Montréalu, jsou v mnoha ohledech průlomové. Zástupci států se shodli na tom, že je třeba chránit rozmanitost druhů a že problém ztráty biodiverzity je pro přežití lidstva na Zemi stejně důležitý nebo ještě důležitější než důsledky emisí skleníkových plynů. Navíc spolu obě věci úzce souvisejí.
Proto po dlouhých jednáních vznikla široká mezinárodní dohoda, která počítá se zcela bezprecedentním vyčleněním části zeměkoule pro přírodní ochranu. Do roku 2030 (tedy už do osmi let) by mělo být minimálně celkem 33 % světové pevniny i moří spadat pod nějaký stupeň ochrany, jinými slovy by takřka na třetině planety měla vzniknout rezervace.
Aby byl tento cíl splněn a připojily se k němu i země takzvaného třetího světa, budou bohaté státy platit těm chudým do roku 2025 kolem 20 miliard dolarů (460 miliard korun) ročně, pak by se měl tento příspěvek ještě zvýšit.
