Válka na Ukrajině a s ní spojená snaha Evropy zbavit se závislosti na ruském plynu by mohly potenciálně přispět ke zlepšení vztahů mezi státy na Blízkém východě a ve Středomoří. Tento pro někoho možná překvapivý důsledek ruské agrese vyplývá ze snahy dostat do Evropy izraelský plyn. Aby se obrovské zásoby izraelského plynu z pobřežních nalezišť dostaly k evropským zákazníkům, musejí se na spolupráci dohodnout Izrael s Tureckem, Egyptem a možná i některými dalšími státy v oblasti. Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan už dal najevo vstřícnost k energetické spolupráci s Jeruzalémem.
O tom, že by právě izraelský plyn mohl značnou část Evropy zbavit závislosti na ruském plynu, se mluví už dlouho, teprve válka na Ukrajině ale dala takzvaně „věci znovu do pohybu“. Asi 90 kilometrů od izraelského pobřeží jsou totiž velká plynová naleziště, která nejen zásobují plynem Izrael, ale jejich kapacita, odhadovaná na bilion metrů krychlových, vytváří obrovské možnosti pro export. Pro srovnání: Celá Evropa ročně spotřebuje zhruba 500 miliard kubíků.
Izrael má ale problém s tím, jak svůj plyn dostat ve velkém k evropským zákazníkům. Investice do plynovodů či terminálu na zkapalněný plyn jsou natolik nákladné a navíc v citlivé oblasti Blízkého východu a Středozemního moře tak „geopoliticky složité“, že dosud zůstávaly jen „na papíře“. Pokud Izrael exportuje svůj plyn, vyváží ho především do Jordánska a Egypta, který má (na rozdíl od Izraele) vlastní terminály na zpracování a vývoz zkapalněného plynu.
