Tento týden nám kalendář připomíná hned dvě významné osobnosti druhé světové války. Oba diplomaté, oba známí zejména pro svou neúnavnou snahu zachránit co nejvíce Židů ze spárů nacistického Německa. Oba šli ve svém počínání za hranici sebeobětování, oba se za něj dočkali od svých vlastních zemí nezájmu a pohrdání. Jeden z mužů za velmi podivných okolností zemřel uvězněn kdesi v hloubi totalitního Sovětského svazu, druhý byl po návratu do domoviny za své činy perzekuován. Čtvrtého srpna 1912 se ve významné švédské rodině Wallenbergů narodil Raoul Wallenberg, posledního července 1986 zemřel japonský diplomat Čiune Sugihara.
Příslušník jedné z nejslavnějších rodin Švédska
Wallenbergové, to je ve Švédsku pojem. Prominentní rodina, jejíž kořeny sahají do 17. století, se významně zapsala do švédské bankovní, politické, diplomatické a průmyslové historie, a v mnoha ohledech je v těchto rolích činná dodnes. Majetkově se podílí na největších švédských koncernech, jmenujme například slavného výrobce ložisek SKF, průmyslového giganta Atlas Copco, výrobce spotřebičů Electrolux, farmaceutickou firmu AstraZeneca, zbrojní divizi Saab, výrobce (nejen) námořních motorů Wärtsila, telekomunikačního obra Ericsson nebo švédské aerolinky SAS; koho by zajímalo více, může si najít něco o holdingové společnosti Investor AB.
Raoul Wallenberg na elitních amerických školách studoval architekturu a ruštinu v kombinaci s kreslením, po ukončení vzdělání ale také vstoupil do vod byznysu. V obchodování se mu však příliš nedařilo a jeho americký titul ho neopravňoval provozovat doma ve Švédsku praxi architekta. Raoul se tak několik let „nemohl najít“, k čemuž jistě přispěla i smrt jeho „otce“ a mentora Gustava Wallenberga v roce 1937 (Raoulův skutečný otec Raoul Oscar zemřel na rakovinu pár měsíců před narozením Raoula).
V košer penzionu, kde nějaký čas pobýval, potkával Raoul židovské uprchlíky, kteří mu vyprávěli o stále se zhoršujících poměrech v Německu druhé poloviny třicátých let. Začal se blíže zajímat o jejich situaci a shánět pro tyto uprchlíky materiální a jinou pomoc, což do velké míry předurčilo jeho další kariéru i osud.
