Turecko plní poslední týdny přední stránky médií po celém světě zejména kvůli řešení dopadů ničivého zemětřesení a hlavní pozornost tureckých i světových politiků se nyní upírá na otázku vnitropolitického vývoje v zemi. Turecko letos slaví sto let od vzniku republiky, na jaře si plánuje volit svou budoucnost v generálních volbách prezidenta a parlamentu. Ačkoliv řešení následků současné katastrofy a celé řady vnitropolitických problémů nyní odsunulo tureckou zahraniční politiku do pozadí, nelze čekat, že by se Turecko svých mezinárodních ambicí vzdalo dlouhodobě. Co bude stát v letošním roce za pozornost v oblasti turecké zahraniční politiky?
Turecká pozice po roce války na Ukrajině
I rok od počátku války na Ukrajině se Turecku daří držet vyrovnanou politiku vůči Ukrajině i Rusku a pokračuje ve snahách o pozici mediátora konfliktu. Nejvyšší představitelé Turecka nadále zdůrazňují potřebu dialogu a hledání kompromisu vedoucího k míru. Vyzývají alespoň k humanitárnímu příměří, pokračují ve snaze dostat obě strany k jednacímu stolu a zároveň se snaží přimět Západ, aby vedle dodávek zbraní na Ukrajinu a pomoci ukrajinským uprchlíkům mnohem více tlačil na ukončení konfliktu tak, jako to dělá Turecko.
Obraz Turecka se na mezinárodní scéně za poslední rok výrazně proměnil. Turecko se opět dostalo na výsluní a v podstatě sto let po rozpadu Osmanské říše získává zpět svou regionální pozici státu, se kterým je potřeba při jednáních počítat.
Kromě zisků v oblasti mezinárodní prestiže válka na Ukrajině přinesla obrovský rozkvět tureckého mezinárodních obchodu v oblasti obranného průmyslu. Nejviditelnější byl úspěch tureckých dronů Bayraktar, o něž v průběhu roku projevily zájem i mnohé země Afriky nebo Evropy.
Turecko však na Ukrajině testuje a zároveň propaguje i další své zbrojní technologie jako nejnovější obrněné transportéry nebo korvety. Cíl je zde jasný, vývoj války na Ukrajině sleduje celý svět a není lepší reklamy pro zbrojní průmysl než úspěšné nasazení výrobků v boji. Obranný průmysl má ze strany turecké vlády rostoucí podporu a mezinárodní obchody v tomto sektoru mohou alespoň částečně pomoci problematické ekonomické situaci, kterou Turecko v posledních letech nepříliš úspěšně řeší.
Viditelná podpora Ukrajině a úspěšná role mezinárodního vyjednavače umožňují Turecku bez výraznějšího nátlaku ze strany Západu pokračovat v odmítání ekonomických sankcí vůči Rusku. Obchodní vztahy mezi Ruskem a Tureckem se navýšily a dá se očekávat, že porostou i dál. Do Turecka se také přesunula řada ruských obchodníků a podnikatelů. Kromě rostoucích obchodních vazeb s Ruskem těží Turecko ze západních sankcí i v Evropě.
Tak jako se během koronavirové pandemie snažilo Turecko využít příležitosti nahradit v mnoha oblastech Čínu, protiruské sankce dávají Turecku příležitost zaplnit vzniklý prostor na evropských trzích. Politika vyvažování je tak pro Turecko zásadní nejen kvůli posilování své mezinárodní role, ale i v rámci snahy vyřešit dlouhodobou ekonomickou krizi, kterou v mnoha směrech během posledních let způsobila i turecká zahraniční politika v regionu nebo vůči Evropě a USA.
Vztahy mezi prezidenty Erdoganem a Putinem pokračují intenzivní komunikaci a spoluprací. Prezident Erdogan je nadále jedním z mála světových lídrů, který je s prezidentem Putinem v pravidelném telefonickém kontaktu, který využívá pro řešení aktuálních problémů spojených s válkou, nebo pro domlouvání mezinárodních schůzek konaných v Turecku. V posledních měsících zmiňme například obnovu obilné dohody nebo schůzku zástupců zpravodajských služeb USA a Ruska v Ankaře.
Oproti období před válkou na Ukrajině se vztah přeci jen trochu změnil, Erdoganova mezinárodní pozice vzrostla a tím se v mnoha směrech dostal při vyjednáváních blíže na úroveň Putina, který do té doby vždy tahal za delší konec. Pro Putina je navíc v současné chvíli zásadní, aby se Erdogan udržel u moci, vztahy mezi Ruskem a Tureckem nejsou na rozdíl od těch, které má Turecko se Západem, příliš institucionalizované, většina spolupráce a dohod je založena na dohodách a vazbách dvou politických lídrů a nástup turecké opozice k moci by tak mohl vztahy mezi Ruskem a Tureckem otřást. Ačkoliv i opozice si je vědoma toho, nakolik v současnosti Turecko Rusko potřebuje.
