Nejvýznamnější vydatelé prestižních vědeckých časopisů a publikací na celém světě se dohodli na úpravě autorství děl vědců, kteří se rozhodli změnit pohlaví. Z důvodu deklarované ochrany práv transsexuálů se v digitálních verzích výzkumných článků, konferenčních příspěvků či knih změní původní jména transsexuálních autorů či spoluautorů na ta současná. Vydavatelé se zároveň zavázali k tomu, že změna proběhne velmi diskrétně, tedy tak, aby o ní prakticky nikdo nevěděl.
Mezi vydavatelské domy, které se k tomuto závazku připojily, patří mimo jiné vydavatelství Springer Nature, které vydává časopisy Nature či Scientific American. Následuje například Elsevier, vydávající The Lancet a Cell, nebo Wiley, vydavatel desítek časopisů, včetně Science. Jména budou měnit také americké instituce jako American Chemical Society či Americký fyzikální institut.
Na první pohled by se mohlo zdát, že jde jen o prostou a také lidsky pochopitelnou změnu příjmení či křestního jména u lidí, kteří své vědecké práce psali třeba pod jménem Jan Novák a nyní se jmenují Jana Nováková. Jenže věc je mnohem složitější.
Hlavně tiše a diskrétně
Skupina transsexuálních vědců v čele s Theresou Jean Tanenbaumovou, profesorkou informatiky na Kalifornské univerzitě, požaduje, aby vydavatelé změnili jejich jména „tiše a bezpečně“. Co to znamená? Tanenbaumová ve svém článku pro časopis Nature z konce června uvedla, že pro mnoho transsexuálních osob je traumatické znát svá dřívější jména. Sama je podepsána mužským jménem pod 83 recenzovanými články v časopisech, knihách nebo kapitolách z knih.
To podle Tanenbaumové nejen stěžuje její vědeckou práci, v níž mimo jiné dokládá své profesní úspěchy právě důležitými citacemi, ale vystavuje transsexuální vědce i hrozbě obtěžování a „fyzického nátlaku“. Někteří lidé mohou údajně zneužít toho, že se dozvědí o tom, že vědec byl dříve oficiálně příslušníkem jiného pohlaví, než je dnes. „Jedná se o problém bezpečnosti, problém osobní spravedlnosti a problém práce," uvedla Tanenbaumová v dalším článku pro časopis Nature.
Jako příklad uvedla svůj vlastní traumatizující zážitek, spojený s tím, že jeden z jejích studentů, i když zřejmě bez zlého úmyslu, citoval při hodině článek, podepsaný dřívějším „mužským“ jménem Tanebaumové. Takové jméno většina transsexuálů označuje za „mrtvé“ a velmi nerada se s ním setkává. Navíc vždy existuje nebezpečí, že někdo může zneužít odhalení transsexuální identity příslušného vědce. „Nechtěla jsem, aby ve třídě nadále obíhalo mé mrtvé jméno,“ uvedla vědkyně.
