Nejen v souvislosti se středeční návštěvou představitelů Tchaj-wanu se tento mezinárodně neuznaný stát opět dostal do centra pozornosti. V posledních letech slyšíme nejen zostřující se čínskou rétoriku, ale vidíme i stále častější – tu drobnější, tu větší – kroky vojenské povahy přímo evokující možnost čínské invaze na ostrov. Otevírá se otázka, je Čína s to invazi úspěšně podniknout?
David proti sílícímu Goliáši
Že je čtyřiadvacetimilionový Tchaj-wan oproti miliardové Číně trpaslíkem, nepřekvapí. Mnohé spíše překvapí, že nad Tchaj-pejí ještě nevlaje rudá vlajka. Jenže v případě Tchaj-wanu váhový nepoměr výrazně narovnává geografie. Tchaj-wan od pevninské Číny odděluje více jak sto dvacet kilometrů široký průliv. Většina zbraňových systémů tuto vzdálenost nepřekoná. Pro úspěch hypotetické invaze je tak třeba plně ovládnout vzduch i moře a teprve poté lze přepravit jednotky k místům vylodění.
Vyloďující se síly bude čekat tvrdý boj s pozemními jednotkami obránců. Útočník se však přinejmenším v první fázi vylodění musí spolehnout na palebnou podporu letectva a námořnictva, protože většina dělostřelectva bude (v lepším případě) teprve na cestě k invazním plážím. Bez letecké a námořní nadvlády bude většina vyloďovacích plavidel potopena a i kdyby útočník náhodou dokázal ovládnout vybrané pláže, bez kontinuálního doplňování sil a zásob své předmostí neudrží.
Přitom donedávna Čína postrádala kapacity, které by jí zaručily naději na úspěch. Ještě na začátku tohoto tisíciletí byla drtivá většina z necelých tří tisíc čínských stíhacích a víceúčelových letadel zastaralá (většinou technologicky na úrovni MIG-21 – tj. stroje z konce padesátých let). Z této masy obstarožních strojů vyčnívala jen stovka moderních Su-27 (modernější čínská letadla jako J-10 přicházela do služby až po roce 2003). Tchaj-wan disponoval sice „jen“ necelou pětistovkou bojových letadel, ale 58 z nich bylo moderních Mirage 2000, 149 pak F-16 (a i 128 domácích F-1 šlo považovat za stroj překonávající většinu čínských letounů). Kdyby Čína opravdu chtěla, možná by i tehdy dokázala vybojovat vzdušnou nadvládu nad Tchajwanským průlivem, ovšem jen za cenu obřích ztrát.
Podobná situace panovala v námořnictvu, byť již od poloviny devadesátých let docházelo k nahrazování a modernizaci starších čínských konstrukcí. Tchaj-wan sice také provozoval mix obstarožních a velmi moderních (např. fregaty La Fayette) plavidel, přesto nelze mluvit o tom, že by v této oblasti měla Čína technologickou paritu, nebo převahu. Zkrátka, na přelomu tisíciletí by jen získání letecké a námořní převahy trvalo Číně dlouhé týdny, neobešlo by se bez obrovských ztrát a šance na celkové fiasko by byla značná.
Jenže uplynulých dvacet let výrazně změnilo poměr sil mezi ostrovní demokracií a Čínou. V první řadě se Číně podařilo radikálně obměnit letectvo. Pokud bychom vzali jen stíhací a víceúčelová letadla (cca 1400 letadel) 72 % z nich jsou již moderní SU-27/30/35, nebo domácí typy J-10, J-11 a J-20. Početně sice tedy Čína zredukovala celkové počty, ale kvalitativně provedla velký skok vpřed. Proti tomu Tchaj-wan disponuje letectvem v zásadě totožným jako před dvaceti lety.
A velmi podobná situace panuje i na moři. Čína zavedla řadu nových plavidel, ty stávající výrazně modernizovala a zároveň posiluje vyloďovací kapacity. Stejně tak se Čína výrazně zlepšila v oblasti protilodních raket, námořních protileteckých systémů a systémů elektronického boje. A bavíme-li se o nákladných technologiích, hodí se dodat, že z Číny se stala i vesmírná velmoc s více jak 130 satelity (Tchaj-wan má satelit jeden).
Výrazný kvalitativní skok však zaznamenaly i pozemní jednotky čínské armády. Jestliže v roce 2000 byla naprostá většina z používaných tanků deriváty T-54/55 (první stovková série tohoto tanku se vyrobila v roce 1948). V současnosti již 60 % z pěti a půl tisícové tankové flotily tvoří relativně moderní tanky (minimálně srovnatelné s modernizovanými T-72). A podobný posun můžeme vidět i u další techniky. Čína například výrazně posílila schopnosti svého raketových sil s dosahem přes 100 kilometrů. V případě konfliktu tak může zasypat Tchaj-wan stovkami relativně přesných raket a přinejmenším výrazně omezit funkčnost vojenských základen, identifikovaných skladů munice, klíčových dopravních uzlů a letišť (výjimku představují letiště vnořená do hor).
Jakkoliv se i Tchaj-wan snaží modernizovat svou armádu, jeho omezené zdroje (a mezinárodní izolace) neumožňují držet krok s Čínou. V některých oblastech tak má ostrovní demokracie téměř stejné vybavení jako na přelomu tisíciletí (krom výše zmíněného letectva jde např. i o tanky). To samozřejmě neznamená, že by starší zbraňové systémy byly bezcenné, ale je jasné, že obránce ztrácí technologickou výhodu a bude tomu muset přizpůsobit své plány. Kolem roku 2000 byl Tchaj-wan sice početně přečíslen, ale technologicky měl ve většině dimenzí nad Čínou převahu. Dnes je přečíslen a navíc v řadě dimenzí technologickou převahu ztrácí.
