Ruská společnost si za posledních více než dvacet let Putinovy vlády navykla přizpůsobovat se tlaku režimu, včetně periodicky se opakujících vln represí, zatýkání a vražd nejvážnějších oponentů. Novou vlnu násilí na společnosti pozorujeme od minulého roku a souvisí s parlamentními volbami, které se v Rusku uskuteční letos 17. až 19. září; od těch předešlých se ale přece jenom liší. Přepisují se nepsaná pravidla hry a společenské úmluvy, na což by ruská společnost a také Západ, včetně České republiky, měly být připraveny.
Když režim Vladimira Putina nechal v červenci 2020 zásadním způsobem překopat ruskou ústavu, kterou následně stvrdil tzv. národní plebiscit, málokdo si uvědomoval, jak zásadní zlom to pro Rusko bude. Zejména pak, když se toto legitimizační cvičení s ruskou společností spojí s rozsáhlými protesty na ruském Dálném východě a neočekávaně silným prodemokratizačním hnutím v sousedním Bělorusku, kde po masově zmanipulovaných prezidentských „volbách“ vyšly stovky tisíc lidí do ulic vyjádřit svou nevoli s pokračováním Lukašenkovy nadvlády a represemi proti běloruské společnosti.
Již během léta začal Kreml s likvidací svých kritiků, včetně oficiálních představitelů vertikály moci, s režimem spojených novinářů či otevřeně kritických politiků a aktivistů. Tato vlna potom vyvrcholila otravou Alexeje Navalného – symbolu současné ruské opozice – nervově paralytickou látkou ze skupiny novičoků v srpnu minulého roku. Bylo zřejmé, že Putinův režim změnou ústavy upevnil svou moc, což chtěl v domácí politice definitivně potvrdit zastrašením kritiků a opozice i nepohodlných představitelů režimu, kterým v létě vyslal jasný signál, co se od nich očekává.
Během podzimu pracoval Kreml na posílení legislativní kontroly a vytváření základu pro budoucí represe, a to zejména utužováním legislativy kolem tzv. zákona o zahraničním agentovi, ale také se snažil zkomplikovat činnost ruské občanské společnosti a nezávislých médií vytvářením nových nároků a zužováním prostoru pro jejich nezávislé fungování. Během několika měsíců na konci minulého roku bylo přijato pár desítek právních úprav, které byly v enormní rychlosti schváleny oběma komorami ruského parlamentu a podepsány prezidentem Putinem na začátku roku 2021.
Půda pro zničující úder proti ruské občanské společnosti, nezávislým médiím, ale zejména politické části opozice byla konečně připravena. Vše však muselo být uvedeno do chodu dříve, než režim sám chtěl, a to kvůli osobnímu faktoru „Navalný“, který Kreml nedokázal kontrolovat.
Navalného návrat do Ruska
Když se Alexej Navalný vrátil 17. ledna 2021 po svém zotavení v Německu zpět do vlasti, ruské úřady byly donuceny rychle reagovat na rozsáhlé vlny demonstrací na jeho podporu poté, co ho zadržely přímo na letišti. Kreml přitom nejen změnil místo přistání letadla, aby alespoň částečně odclonil zájem o jeho osobu, ale následně utajoval místo i čas jeho soudního přelíčení, aby se vyhnul dalším veřejným protestům. Stovky tisíc lidí na konci ledna a začátku února i tak vyšly do ulic, aby vyjádřily svůj nesouhlas s politikou režimu a represemi, se kterými si režim počínal vůči protestujícím. Tisíce lidí byly zadrženy a umístěny do detenčních zařízení a také migračních center za Moskvou, Petrohradem a dalšími většími centry, které protesty hostily.
Kreml však využil tuto chvíli zvýšeného tlaku na obrácení hry a zesílení opatření proti kritickým hlasům ve společnosti. Rozjel tzv. pandemický případ, ve kterém zaútočil proti předákům opozice a blízkým spolupracovníkům Navalného, které obvinil z porušování protiepidemických opatření (od toho tzv. „sanitární případ“). Kromě toho i za pomoci digitálních nástrojů na rozpoznání obličejů a identity začal i zpětně pro demonstracích perzekvovat tisíce účastníků uličních akcí.
Rozhodující úder proti ruské společnosti měl ale teprve přijít.
