Nedávná návštěva Si Ťin-pchinga v Saúdské Arábii a summit s vybranými arabskými lídry jen potvrzuje, že pozice Spojených států jako dominantního partnera zemí Zálivu je stále více ohrožena.
Opět ty známé kulisy, které známe i z Česka: vzletná prohlášení, pompézní ceremonie, úsměvy a tucty megalomansky znějících memorand o spolupráci a investicích. To jsou obvyklé atributy návštěv čínského prezidenta. Kolik z nich bude skutečně naplněno se Saúdskou Arábií, se ukáže až časem, ale vysílají jasný vzkaz, že obě země mají k sobě stále blíže. Zvláště pokud návštěvu Si Ťin-pchinga srovnáme s odtažitým napětím mezi Bidenovou administrativou a saúdským vládcem.
Při veškeré vnějškové, věkové a ideologické odlišnosti spojuje saúdského a čínského vládce víra v ten samý základní princip. „Autoritářsky vládni a nech vládnout“ – tedy že jsou vládci svých zemí a nestrpí jakékoliv zpochybnění své suverenity od kohokoliv. To se ostatně týká i bezprostředního okolí jejich zemí, na jehož kontrolu si činí nárok (Tchaj-wan, Jemen).
Si Ťin-pching to v Rijádu vyjádřil slovy: „Čína a arabské země budou nadále střežit zásadu nezasahování do vnitřních záležitostí a pevně podporovat jeden druhého v zajištění své suverenity“. Státy Zálivu, které byly dlouhá desetiletí bezpečnostně a politicky klienty USA, dnes už otevřeně naznačují, že ve střetu obou supervelmocí jsou striktně neutrální.
Hospodářsky jsou Čína a země Zálivu také v mnohém kompatibilní. Na jedné straně nenasytný hlad po energiích, na druhé velkolepé až futuristické rozvojové vize, které vyžadují nejen množství betonu a oceli, ale i digitálních a zelených technologií a know-how, které Čína má. Objem vzájemného obchodu jen se Saúdskou Arábií loni dosáhl osmdesát miliard dolarů, pro srovnání s USA pouze 29 miliard, navzdory tradičně masivním zbrojním kontraktům.
