Veřejná doprava zdarma. Co v Praze zní jako předvolební populistický slib, je v ukrajinském Charkově aspoň dočasně skutečností. Byť sovětské metro jezdí se starými soupravami z osmdesátých let a kvůli úsporám a malé vytíženosti jen v intervalech dvanáct minut, místo obvyklých tří. V tak rozlehlém městě je metro nutností, zvláště při drahém benzínu.
Jeho podzemní prostory už neobývají tisíce lidí jako během pravidelného ostřelování, ale pořád zde někteří lidé bez domova nocují. Stroze a industriálně působící nástupiště oživují sugestivní portréty, které umělci a neumělci namalovali během dlouhých dnů a nocí v podzemí. Párkrát do týdne zde také pokračuje tradice občasných koncertů či improvizovaných představení, zřejmě i proto, že na rozdíl od Kyjeva divadla a kina v Charkově už dlouho nejsou v provozu. A kvůli častým odstávkám proudu, topení a kvůli úsporným opatřením nejspíše také ještě dlouho nebudou.
Těžko odhadnout, jak velká část zbylých obyvatel města přišla o práci. Většina obchodů, kaváren a služeb v centru je zavřená a okna jsou zajištěna překližkami. Ukrajina díky zahraniční finanční pomoci může vyplácet státní zaměstnance (některé jen částečně) a penzisty, mnoho z nich však na tom bylo špatně již před válkou, protože měsíčně berou v přepočtu třeba jen dva či tři tisíce korun. Naopak ti Charkovčané, co na to i nyní mají, si snaží užívat běžného života, například při večeřích v dobré restauraci.
Druhé největší město Ukrajiny si hodně vydechlo, když ukrajinská ofenziva před téměř dvěma měsíci vyhnala ruskou armádu nejen z okolí města, ale i z celé charkovské oblasti. Intenzita ostřelování výrazně poklesla a nyní se soustředí na kritickou civilní infrastrukturu – elektrárny, teplárny a vodárny. Dle místní vlády cílené útoky vyřadily z provozu 40 procent energetické sítě a kvůli potřebě regulace Ukrajinci zažívají podobnou situaci jako počátkem 90. let minulého století, kdy byl nedostatkový proud na příděl.
V Kyjevě se již zvýšil počet autem sražených chodců, protože hlavní město žije svým obvykle hektickým tempem. Semafory v Charkově sice zpravidla fungují, ale město je naprosto potemnělé a chodci si po setmění musí svítit na cestu baterkou nebo mobilem.
