Teheránský summit „astanského formátu“ s vládci Íránu a Turecka byl pro Vladimira Putina druhou nejlepší volbou, jak demonstrovat, že Rusko není izolováno tak, jak by si Západ přál. Ruský prezident by však asi raději býval chtěl, aby jeho první zahraniční cesta od zahájení agrese vůči Ukrajině vedla spíše do Pekingu než do Teheránu.
Čína a její média sice převzala oficiální pohled Ruska o válce na Ukrajině jako o „důsledku expanzivnosti a tlaku USA a NATO“, v samotném konfliktu však zatím vystupuje spíše opatrně až neutrálně. Nejsou k dispozici informace z otevřených zdrojů, že by Peking podporoval Moskvu dodávkami zbraní. Čína má obavu ze sankcí USA a západních firem a také nechce poškodit Ukrajinu jako svého nezanedbatelného obchodního partnera.
Rusko se tak nyní musí obejít bez čínského vojenského materiálu, o jehož dodávky už v březnu žádalo. Íránské drony jsou dle expertů v tomto ohledu vhodnou volbou či náhradou. Jsou totiž militarizované, osvědčené v útocích na saúdské a izraelské cíle a jednoduché pro zaučení obsluhy.
Summit v Teheránu tak byl tento týden pro Putina druhou nejlepší volbou, jak demonstrovat, že Rusko není izolované a má svým partnerům co nabídnout: Íránu investice a obchod pod tíživým sankčním režimem USA, který v důsledku jeho přísnosti a plošnosti platí i na evropské firmy. Pro domácí PR byl Teheránský summit také odpovědí na Bidenovu cestu do Izraele a Zálivu, která vyslala vzkaz jednotné koalice proti Teheránu. Írán chtěl stejně jako Rusko okolí ukázat, že není mezinárodně izolován.
V případě Turecka byla a je motivace jiná. Má stále prázdnější kapsu a hlad po drahých energiích, obilí i dolarech ruských turistů. Rusko mu nabízí perspektivu příznivějších podmínek vzájemného obchodu a pokračujících investic. Největší je stavba jaderné elektrárny Akkuyu, kde právě tento týden slavnostně zahájili betonování základové desky již čtvrtého reaktoru, plně hrazeného ruskou státní firmou Atomstrojexport.
