Rozsudky ruských soudů proti hnutí Memorial během vánočních svátků potvrdily snahy režimu Vladimira Putina o revizi historické politiky v Rusku. Ukázaly tak, mimo jiné, jakým způsobem se ruský režim staví ke kritickým pohledům na vlastní minulost a jak se s nimi chce vypořádat. Situaci kolem Memorialu, ale také dnes na hranicích s Ukrajinou využívá Kreml ke stejnému účelu, a to ukázat v kontextu výročí rozpadu Sovětského svazu, že Rusko bylo, je a bude velké a silné v mezinárodní politice, ale i historické paměti.
Když ruský Nejvyšší soud 28. prosince rozhodl o likvidaci organizace Mezinárodní Memorial, využil k tomu argumentaci porušování tzv. zákona o zahraničním agentovi a propojil tím hnutí se Západem, který je se současným ruským režimem v konfliktu. Rétorikou o poškozování ruských zájmů ze strany této organizace a přepisování historie v souvislosti s historickou rolí Sovětského svazu se ruská generální prokuratura jednoznačně přiklonila na stranu Kremlu, což jen umocnilo politickou podstatu celého procesu proti této organizaci.
O den později navíc následoval stejný průběh v souvislosti s Lidskoprávním centrem Memorialu, který má podle rozhodnutí moskevského městského soudu z důvodu poškozování dobrého jména ruské justice a „destabilizace země“ čekat podobný osud. Ještě před oběma klíčovými soudními přelíčeními soud v Petrozavodsku zpřísnil rozsudek dalšímu zástupci hnutí Memorial, karelskému historikovi a aktivistovi Juriji Dmitrievovi, který si má podle přísnějšího výkladu odsedět až 15 let ve vězení.
Série kauz z konce roku, kterou kritické hlasy v ruské společnosti i mezinárodní společenství odsoudily, měla ukázat, jak se ruský režim se svými kritiky a nepohodlnými narativy ve společnosti vypořádává. Nejnovější eskalaci ze strany Putinova režimu je však nutné vnímat v širším kontextu dění v posledních letech.
Zároveň si tím Kreml otevřel cestu pro další operace na mezinárodním poli. Právě tam se dnes pozornost ruského režimu koncentruje, když Kreml inicioval diskuzi o budoucnosti bezpečnostní architektury v Evropě a shromáždil kolem hranic s Ukrajinou na 100 tisíc vojáků, aby na ni a skrz ni i Západ vytvořil dostatečně silný tlak k jednání.
