Současná energetická krize v Evropě dokládá nutnost, aby mezi sebou jednotlivé země blíže spolupracovaly na zajištění energetické bezpečnosti. Vhodnou platformou pro Česko by kromě Visegradské skupiny (V4) mohla být i iniciativa Trojmoří (3SI), která spojuje 12 zemí ze střední a východní Evropy. „Odchodem Britů zmizela stabilita v rámci EU. Spoléhat na to, že ji bude zajišťovat motor Německo-Francie, je naprostý nesmysl, protože žádný takový motor reálně neexistuje. Regionální spolupráce střední a východní Evropy by ale mohla onu stabilitu do hry vrátit, má vyvažující potenciál,“ míní europoslanec Saša Vondra.
Po 24. únoru, kdy Rusko zaútočilo na Ukrajinu, se naplno projevila křehká energetická závislost Evropy na Rusku. Východ Evropy – včetně Česka – byl v té době na plynu ze Sibiře závislý (téměř) ze sta procent, pro většinu zemí střední a západní Evropy pak následný výpadek ruského plynu znamenal zásadní komplikace jak pro ekonomiku, tak pro politickou stabilitu. Závislost starého kontinentu na ruském plynu, po dvě dekády pečlivě budovaná – zejména, nikoliv však výlučně německou zahraniční politikou –, zastihla řadu politiků zcela nepřipravených.
Posledních deset měsíců tak Evropa platí drahou lekci za svou předchozí lehkovážnost, za to, že dovolila navázání svého průmyslu na pupeční šňůru levného ruského plynu. Evropská komise i národní lídři si od té doby mnohem jasněji uvědomují potřebu diverzifikace importu svých klíčových energetických zdrojů a nutnost práce na energetické nezávislosti, narychlo budují LNG terminály na evropských, německých a nizozemských březích, hovoří se o výstavbě nových plynovodů a evropské delegace horečně jednají o dodávkách od Alžírska přes Katar až po Ázerbájdžán.
Střední a východní Evropa si však zároveň také více než kdy dříve uvědomuje nutnost společného regionálního postupu při budování vlastní energetické nezávislosti, tím spíš, že energetika v rámci celé Evropy je stále zatížená řadou „štěpících linií“: od Green Dealu až po otázku budoucnosti jaderné energie. Právě možnostem, jak se může střední a východní Evropa vypořádat s energetickými výzvami současnosti – a zejména budoucnosti –, se věnovala konference think-tanku Centrum transatlantických vztahů.
Jednou z nejdiskutovanějších platforem pro spolupráci v rámci této části Evropy byla přitom takzvaná iniciativa Trojmoří – projekt geograficky spojující dvanáct zemí ležících mezi Černým, Baltským a Jaderským mořem.
„Formát Trojmoří obzvlášť v dnešní době dává velký smysl,“ říká evropský poslanec Saša Vondra. „Odchodem Britů zmizela stabilita v rámci EU. Spoléhat na to, že ji bude zajišťovat motor Německo-Francie, je nesmysl, protože žádný takový motor reálně neexistuje. Regionální spolupráce střední a východní Evropy by ale mohla onu stabilitu do hry vrátit, má vyvažující potenciál.“
