Nejviditelnější tváří boje proti rozšíření koronaviru v Rusku se stal starosta Moskvy Sergej Sobjanin. Má to logiku: Moskva hlásí suverénně nejvyšší čísla nakažených, přičemž reálná čísla jsou otázkou. Testování sice probíhá, ale testů je stále velmi málo, přičemž se objevují i pochybnosti o těch používaných. Pro Sobjanina může situace v případě jejího zvládnutí přinést možnost ještě více posílit svůj vliv.
Vladimir Putin vystoupil ve čtvrtek s dalším ze svých poselství k občanům Ruské federace. Jeho řeč se týkala vcelku očekávaného tématu, tedy boje proti rozšíření nového koronaviru v Rusku. Tím by nebyla nijak zvláštní, ostatně v současné době lze asi těžko nastolit jiné téma. Jeho řeč přesto nebyla bez zajímavosti, a to hned z několika důvodů. Už samotný fakt, že Putin znovu vystoupil, je sám o sobě důležitý. Oznámil další prodloužení „nepracovního týdne“, a to až do konce dubna. Zároveň přislíbil, že mají zaměstnanci i nadále dostávat plat (což, mírně řečeno, zcela neodpovídá realitě). Důsledně se vyhnul slovu karanténa. Velkou část zodpovědnosti pak přesunul na gubernátory, kterým dal právo uzavřít v souvislosti s opatřeními celou oblast a zavádět opatření s ohledem na místní situaci. Jak už je ale také typické, prostředky na tato opatření nedostali, alespoň prozatím.
V období koronakrize se sám Putin drží spíše zpátky, ostatně jeho předchozí angažmá v podobě návštěvy nemocnice v Kommunarce v Moskvě skončilo spíše rozpačitě. Putin udělal z návštěvy další ze série létání s ptáky či zachraňování tygrů, ostatně i mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov přiznal, že šlo o něco podobného, jako když Putin letěl stíhačkou. Ruský prezident se sice s nemocnými stýkal v ochranném obleku (žlutý oblek, který, podle Peskova dostal proto, že mu prostě padl, se stal předmětem nesčetných parodií), ale pak si podával ruce s hlavním lékařem, u kterého se ukázalo, že je sám virem nakažený. Snaha ukázat, že je Rusko na příchod hlavního náporu virového onemocnění připraveno prostřednictvím návštěvy jedné z nejmodernějších nemocnic v zemi, která léčí pacienty s COVID 19, tak úplně neslavila úspěch.
Lze předpokládat, že Putin bude logicky plnit spíše symbolickou funkci povzbuzovače a uklidňovače. Denní management boje proti krizi ponechal Putin na vládě. Nicméně do popředí se dostal jeden z jeho nejbližších spolupracovníků Sergej Sobjanin. Ten je již od roku 2010 starostou Moskvy, kde nahradil barvitou figuru Jurije Lužkova. Tomu byla tehdejším prezidentem Dmitrijem Medveděvem vyslovena nedůvěra. Sobjanin je přitom pravým opakem chaotického a do značné míry neřiditelného předchůdce, navenek působí jako suchý manažer, který svěřené úkoly vykonává efektivně, bez větších zaváhání. Má za sebou poměrně bohatou kariéru v ruských nejvyšších strukturách, počínaje gubernátorstvím tjumeňské oblasti, přes post šéfa prezidentské administrace až po vicepremiéra v Putinově vládě. Co je navíc důležité, má i velký vliv mezi dalšími gubernátory.
Moskva rozhodně nepatří mezi jednoduché „štace“. Město je výrazně opozičně naladěné. Ostatně ne tak dlouho po svém nástupu se musel Sobjanin potýkat s obrovskými protesty proti podvodům ve volbách. Daleko větší zkouškou byly nicméně pro Sobjanina volby v roce 2013, do kterých byl připuštěn i nezávislý kandidát Alexej Navalnyj. Sobjanin sice ve volbách zvítězil, ale 27 procent pro Navalného za situace, kdy oficiální moc použila veškeré myslitelné i nemyslitelné prostředky, bylo mementem. Navalnyj tak už nebyl a s vysokou mírou pravděpodobnosti ani nebude, do žádných voleb připuštěn. Volby do místního parlamentu v roce 2019 musely provázet machinace v podobě nepřipouštění kandidátů od opozice pod různými záminkami. Následné protesty se podařilo za pomoci zákazů a násilí zkrotit, což bylo Sobjaninovi pravděpodobně také připsáno k dobru. Navíc, podle některých ohlasů to byl právě Sobjanin, kdo držel na uzdě násilné povahy typu šéfa ruské národní gardy (Rosgvarija) Viktora Zolotova. Nakolik jsou tvrzení o Sobjaninově „liberálním“ přístupu pravdivá, je otázkou, nicméně už jen fakt, že takové verze kolují, mu přidává na, pokud ne popularitě, tak aspoň akceptovatelnosti pro Moskvany.
Sobjanin zjevně požívá vysokou Putinovu důvěru. Ostatně, respektovaný rating kozultingové společnosti Minčenko consulting jej řadí do nejužší skupiny kolem Putina nazvané politbyro 2.0. Putin jej podpořil i v silně kontroverzním a z hlediska ratingu rizikovém rozhodnutí přestavby Moskvy, kdy staré rozpadlé paneláky postavené za Chruščova s minimálními náklady mají být zbourány a lidé přestěhováni do nové výstavby. Fakt, že i plán ani jeho realizace velké protesty nezpůsobily, jen posílil pověst Sobjanina jako efektivního manažera.
Asi nemá smysl si příliš všímat jednotlivých opatření, které ruské úřady dělají, ať již vláda nebo gubernátři. Ostatně, příliš se ve většině případů neliší od těch, která jsou zaváděna kdekoli jinde, ať je to uzavírání provozů či nucená karanténa. Z hlediska role moskevského starosty je asi nejzajímavější to, že se v některých případech, jako je například právě povinnost proplácet mzdy z rozpočtu i v případě uzavření firmy, zpochybnil Putinovo rozhodnutí. Podle Sobjanina je taková politika nebezpečná, protože rozpočty praskají ve švech.
Fakt, že se Sergej Sobjanin stal nejviditelnější tváří boje proti rozšíření koronaviru je tak logický. Moskva hlásí suverénně nejvyšší čísla nakažených, přičemž reálná čísla jsou otázkou. Testování sice probíhá, ale testů je stále velmi málo, přičemž se objevují i pochybnosti o těch používaných. Pro Sobjanina může situace v případě jejího zvládnutí přinést možnost ještě více posílit svůj vliv. Může přitom počítat s podporou z centra. Na druhou stranu, neúspěch by se v tomto případě neodpouštěl, protože by měl dopady i na centrální moc.
