Francouzské přístavní město Le Portel leží na severu Francie, blízko kanálu La Manche. Do Calais, kde během migrační krize roku 2015 vyrostl nechvalně známý obří tábor, je to pár desítek kilometrů. Tábor v Calais je sice ve své tehdejší podobě minulostí, ale nedávné utonutí desítek migrantů připomnělo, že problém migrace přes kanál La Manche nezmizel. Jaká je dnes situace na severním pobřeží Francie? A jak se mění taktika migrantů při cestě do Velké Británie? Nejen o tom je rozhovor se starostou města Le Portel Olivierem Barbarinem.
Olivier Barbarin je nestraník a působí jako starosta desetitisícového Le Portel už od roku 2014. Loni obhájil mandát na další volební období. Dlouhodobě také zasedá v radě departementu Pas-de-Calais, kam Le Portel administrativně patří.
V roce 2015 vyrostl na francouzském pobřeží v blízkosti Calais, které je vzdáleno zhruba 40 km od vašeho města, tábor přezdívaný „Džungle“, který se do velké míry stal symbolem tehdejší migrační krize v Evropě. Jak na to období vzpomínáte?
Pro obyvatele Calais to bylo těžké, ale nepředstavovalo to přímou hrozbu. Problémem bylo, že migrační vlna, během níž se tento tábor zaplňoval, trvala příliš dlouho. Už přes dvacet let musí naše severní pobřeží zvládat proud uprchlíků, kteří mají jediný cíl: dostat se do Anglie.
Migrační tábor vznikl v těsné blízkosti města Calais, kde se nachází Eurotunel do Velké Británie. Je tedy přirozené, že migranti se usadili právě tam, a bylo nutné zajistit soužití všech těchto lidí. Mezi obyvateli Calais byli tací, kteří chápali, proč tito lidé přišli, ale pak i další, kteří měli problém s přijetím uprchlíků. I dnes dochází ke střetům.
V roce 2016, v době nejsilnější migrační vlny, v tomto táboře žilo na deset tisíc migrantů. Francouzská vláda se tehdy snažila situaci řešit mimo jiné jejich přerozdělením v rámci většího území. Jak to vypadá s „Džunglí“ dnes, existuje ještě tento tábor?
„Džungle“ jako taková dodnes nezmizela, ale její význam je nyní daleko menší než v minulých letech. Je to jednak proto, že mezi Calais a Dunkerquem vytvořil stát další prostory, které mohou pojmout část migrantů – jedná se především o hotely a další obdobná střediska. A dalším podstatným důvodem odchodu mnoha migrantů z „Džungle“ bylo zlepšení zabezpečení hranic mezi Francií a Velkou Británií. Díky přijatým opatřením právě v Calais migranti už nemohou využívat tak snadno nelegálních cest k přechodu hranic, ať už tunelem nebo lodí. V důsledku toho se ale rozptýlili po celém francouzském pobřeží, od města Dunkerque na severu až například po Boulogne-sur-Mer směrem na jih.
V souvislosti s přijatými opatřeními se nějak změnila strategie migrantů v posledních letech?
Ano. Migranti se již nesnaží překonávat La Manche jen během teplých měsíců, ale k jeho přeplutí se uchylují i během zimy. K cestě využívají nestabilní nafukovací čluny. A to je také důvod, proč tu například v minulých měsících sportovní řetězec Decathlon stáhnul z prodeje nafukovací čluny, lodě, rafty atd., tedy prostředky, jež migranti k cestě do Velké Británie využívají.
Dostat se na člunu přes kanál je dost riskantní cesta, která stála řadu lidí život. Na konci listopadu se jeden takový člun převrátil a všech 27 migrantů, kteří na něm pluli, utonulo. A před pár týdny došlo k dalšímu utonutí v blízkosti města Berck-sur-Mer. Těchto úmrtí je možno jen litovat.
Jak na tato úmrtí reaguje francouzská vláda a místní úřady?
Vláda se soustřeďuje především na převaděče, kteří za vysoké částky v žalostných podmínkách převádějí migranty, jimž jde v této situaci skutečně o život. Francouzská policie a četnictvo se samozřejmě snaží zabránit těmto převodům, a to především zefektivněním ochrany hranic. V blízké budoucnosti by měl být například spuštěn nový kamerový systém, který by měl pokrývat pobřeží od Calais po Touquet, tedy místa, kde dochází nejčastěji k těmto přechodům. Rovněž francouzské námořnictvo a námořní hlídky hlídkují ve vodách La Manche a snaží se vyhledávat čluny migrantů, aby se předešlo neštěstí a dalším ztrátám na životech.
