ANALÝZA | Francouzský prezident Emmanuel Macron přednesl na shromáždění francouzských velvyslanců 27. srpna 2019 zásadní programový projev. V Česku byl v podstatě ignorován. Neprávem. Macron předložil programový manifest pro novou éru velmocenské politiky. A úvodem mu cíleně bylo setkání s ruským prezidentem Vladimirem Putinem ve francouském Fort de Brégançon a summit skupiny zemí G7 v Biarritzu.
Jde o stejně důležité sdělení, jako když Putin – ještě coby ruský premiér, ale už vybraný jako budoucí prezident – publikoval 29. prosince 1999 svůj programový manifest „Rusko na prahu nového tisíciletí“. Tehdy také takřka nepovšimnut, ale dnes můžeme vést debaty, co ještě zbývá splnit. Putin tehdy, jako Macron dnes, vyhlásil cíl být opět velmocí s vlastními hodnotami a samostatným prosazováním zájmů. Francouzský prezident teď navíc klade rovnítko mezi tím, co je dobré pro Francii, a tím, co je dobré pro „Evropany“.
Příspěvek do nové éry velmocenského soupeření – Rusko jako souputník
Cílem prezidenta Macrona je vlastní francouzská hra podle „strategie síly a vize“. Součástí je vytvoření vlastního pólu v multipolárním světě. Pólu, který je založen na specifických hodnotách pod sloganem: „Evropský humanismus“. Prezident je přesvědčen, že v konkurenci s USA, Čínou, Ruskem či Indií musí Francie jako vedoucí síla Evropanů obnovit moc evropské civilizace a tím její přitažlivost.
Odmítá být juniorním spojencem USA či Číny v jejich bipolárním soutěžení a konfliktu. Je přesvědčen, že jedině vlastní hra založená na síle (čti: velmocenské síle) a vizi zachrání Evropany a jejich civilizaci před zkázou. Připomíná, že civilizace i zanikají. Burcuje však, že karty dnes drží v ruce Američané a Číňané, nikoli Evropané, a proto je nutná rychlá, intenzivní a masivní akce.
