Psal se rok 1938, turecká armáda v provincii Dersim (nyní Tunceli) krutě potlačila kurdské povstání. Vojáci tehdy zabili 13 tisíc lidí. V roce 2011 se tehdejší turecký premiér, nyní prezident Recep Tayyip Erdogan za vraždění omluvil. Film „Zer“ turecko-kurdského režiséra Kazima Öze vypráví o mladém Newyorčanovi Janovi, jehož babička – jak po dlouhém putování z USA na východ Turecka zjistí – patřila k těm, kteří masakr přežili. Režisér Kazim Öz snímek v Praze osobně představil a INFO.CZ poskytl rozhovor.
Jak se dnes žije kurdským umělcům v Turecku?
Dělat v Turecku kurdské umění je nyní velmi složité. Kurdští tvůrci tvoří takřka v ilegalitě. Při shánění financí musejí být vynalézaví, co do témat i formy pak opatrní. V neposlední řadě jsou v Turecku problémy s distribucí takových uměleckých děl, která kurdskou problematiku nahlížejí jinou než – řekneme – oficiální optikou.
Váš film „Zer" ale v Turecku promítán byl.
To ano, některé pasáže odkazující se k současné politické situaci ale musely zmizet. Zasáhla cenzura, která narušila film jako celek.
Po pravdě, i já byl krapet překvapen, když jsem ve filmu spatřil mladé a usměvavé Kurdy ve stejnokrojích nápadně podobným těm, co nosí členové tureckou vládou zakázané Strany kurdských pracujících (PKK).
Právě o tyto scény šlo. I když nejen o ně. Z kopií určených pro promítání v Turecku proto zmizely. Všimněte si ale, že žádná z postav, které Vás ve filmu tak překvapily, neříká, kým je, případně za co bojuje.
