Krize na polsko-běloruské hranici může přerůst v celoevropský konflikt

Situace u hraničního přechodu Kuznica se postupně mění v otevřený konflikt mezi Západem a Ruskem, který stojí na pozadí celé bilaterální eskalace. Nový rozměr představuje zapojení ruských jednotek na podporu těch běloruských formou vojenských cvičení, ale také angažmá ruské diplomacie a nejvyšších míst ve prospěch běloruského výkladu věcí. Oproti tomu se na Západě na různých úrovních lídři snaží o adekvátní reakci na počínání Alexandra Lukašenka v mezinárodní politice, které Vladimir Putin otevřeně podporuje. Původní krizi již tak nelze nahlížet pouze prizmatem humanitárních otázek a mezinárodního práva, ale stále více jako věc národní bezpečnosti a proměny bezpečnostní rovnováhy mezi Ruskem a Běloruskem na jedné straně a Ukrajinou a Západem, včetně Česka, na té druhé.

Bělorusko již před několika měsíci tuto situaci začalo uměle živit svou podporou pašování migrantů a uprchlíků a jejich přesuny nejčastěji ze zemí Blízkého východu. Pomáhaly mu v tom jak organizované síly převaděčů, tak státní běloruská podpora, včetně letecké společnosti Belavia, která se dnes nachází na černém seznamu západních států. Vše z toho by přitom nemohlo probíhat bez tiché podpory z Moskvy, která má na dění v Minsku stále větší páky. To bylo ostatně vidět i během nedávné letecké krize, při níž Lukašenko donutil k přistání civilní letadlo společnosti Ryanair s opozičním aktivistou Ramanem Pratasevičem, který se Lukašenkovi znelíbil pro své novinářské aktivity. Některé zdroje pak poukazují na podobnost s migrační krizí mezi Ruskem a Finskem, během které Moskva systematicky převážela migranty z Blízkého východu k finským a norským hranicím a pomáhala s jejich překonáváním, aby tak vyvinula nátlak na obě severské země.

Oproti tomu vidíme západní společenství, které se s migračními toky z Blízkého východu a Afriky dlouhodobě nedokáže uspokojivě vypořádat a dotáhnout vnitřní diskuze o změně migrační politiky do zdárného konce, čehož Bělorusko s Ruskem opakovaně zneužívají. Polsko v tomto kontextu hraje specifickou roli. Jeho vláda prosazující národní suverenitu prozatím odmítala přímé mezinárodní zapojení a snažila se krizi vyřešit vlastními prostředky, včetně nasazení významného počtu vlastních vojáků. Jakkoli se tento přístup teď mění a i polská diplomacie a nejvyšší kruhy v zemi si uvědomují význam zapojení západních aliancí do řešení celé krize, jejich přímá účast na obraně vnějších hranic EU na pořadu dne stále není.

Situace ve vztazích mezi Polskem a Běloruskem je posledním výsledkem bezprecedentní konfrontace mezi Západem a režimem Alexandra Lukašenka, který se rozhodl udržet u moci i za cenu represe občanských protestů proti masově zfalsifikovaným výsledkům prezidentských „voleb“ v srpnu minulého roku. Od května tohoto roku začal běloruský režim a jím ovládané struktury podporovat migraci uprchlíků i ekonomických migrantů ze zemí Blízkého východu do Běloruska, ze kterého se tito noví příchozí měli dostat do zemí Evropské unie, především Německa. Využít k tomu měli azylového řízení a pohostinnosti jednotlivých sousedů Běloruska, ale také neexistenci fyzické bariéry na hranicích mezi Běloruskem, Litvou či Lotyšskem a Polskem.