Rok 2022 přinesl lidstvu mnohá cenná a zároveň těžce získaná poznání. Nejedna iluze se pod tíhou nesmiřitelné reality rozplynula, utopie se zhroutila či dokonce přeměnila přímo v dystopii a sny o zářných zítřcích bylo mnohdy nutno opět, minimálně o rok, posunout. Svojí temnou nocí, biblicky řečeno, si prošel i dosud spíše fantaskně vnímaný svět kryptoměn, blockchainu a na něj tu úžeji, tu volněji navázaných odvětví. Propad cen bitcoinu a dalších předních tokenů, podezření z podvodů a kontroverze kolem burzy FTX, kolaps konceptu NFT – všechny tyto události potvrdily dřívější rčení o tom, že se jedná o byznys pro řadu investorů i spekulantů značně nejistý. Věštit konec této kapitoly vývoje by bylo sice stejně nerozumné jako ohlašovat konec internetu po splasknutí „dot com bubble“ na přelomu milénia, nicméně pravdou zůstává, že vstup do blockchainové džungle bez jasných pravidel nejednou ústí ve finanční zkázu odvážného dobrodruha.
Jak však již dějiny mnohokrát potvrdily, doba chaosu může být pro některé doslova „eldorádem“ a zlatým věkem. Své by o tom mohly vyprávět mnohé „loupeživé bandy“ kryptolupičů, jejichž řádění padnou každoročně za oběť miliony uživatelů těchto alternativních měn.
Existují však i mnohem sofistikovanější aktéři, kteří si díky podobným činnostem dokáží nejenom zajistit život na nejvyšším orbitě luxusu, ale dokonce i vzdorovat tlaku mezinárodního společenství a získané prostředky přeměnit ve vysoce pokročilý raketový a jaderný zbrojní program, jenž přidělává vrásky na čele předním mocnostem světa. Řeč je o severokorejské „komunistické dynastii“ Kimů, která si z kryptoloupeží učinila důležitý zdroj příjmu a zároveň ukázala, co vše je možné, jsou-li tyto aktivity povýšeny na státní zájem se zapojením odpovídajících zdrojů.
„Maximální tlak“ – přesně tento výhružně znějící název nese série opatření přijatých vůči Korejské lidově demokratické republice ze strany Spojených států a následně i většiny mezinárodního společenství poté, kdy v roce 2019 po nevydařeném setkání mezi Donaldem Trumpem a Kim Čong-unem ve vietnamské Hanoji zkrachoval poslední vážný pokus o nalezení diplomatického řešení otázky severokorejského jaderného a raketového programu.
Poměrně komplexní systém sankcí měl Pchjongjang odstřihnout od životně důležitých zdrojů, potrestat jej za jeho ostentativní porušování mezinárodních nařízení a norem, a především podkopat jeho schopnost nadále narušovat bezpečnostní stabilitu východní Asie.
Omezení severokorejského exportu nerostných surovin, uhlí, strojírenských výrobků či mořských plodů, embargo na import zbraní i pokročilých technologií, to vše mělo podlomit schopnost KLDR se nadále vyzbrojovat. Leč opak byl pravdou. Rok 2022 se nesl ve znamení nebývale zvýšené aktivity severokorejských ozbrojených sil, jež provedly rekordní počet cvičných odpalů balistických raket schopných nést i zbraně hromadného ničení. Nejednalo se přitom pouze o demonstrativní vyslání obstarožního materiálu taktického dosahu. Pchjongjang demonstroval svoji schopnost vyrobit a uvést do provozu pokročilé rakety mezikontinentálního dosahu, jejichž části ke zděšení politiků v Tokiu nejednou dopadly do vod kolem japonských ostrovů.
Kimův režim má navíc dle některých spekulací pracovat i na projektu hypersonických kluzáků, jimiž se doposud pyšní pouze velmoci typu USA, Číny či Ruska, přičemž ve hře má být i další jaderný test. Jako velmi úspěšný se rovněž jeví program zaměřený na diverzifikaci odpalovacích zařízení, která mají Severokorejci montovat na pojízdná vozidla, specializované vlaky, ale i různé námořní prostředky. Zdá se, že v tomto spoléhají na technologie domácí provenience, což svědčí o schopnosti financovat náročný a do značné míry špičkový zbrojní program „maximálnímu tlaku“ navzdory.
