Američanka Katy Faust vyrůstala ve stejnopohlavní rodině, nyní stojí v čele organizace Them Before Us, která bojuje za právo dětí na matku a otce, což – jak sama přiznává – vzbuzuje kontroverze a mnohdy bývá považována za homofobku. Ani české přednáškové turné Katy Faust pořádané Aliancí pro rodinu se kvůli výhrůžkám aktivistů neobešlo bez policejní ochrany. „Může se stát, že adopce homosexuálním párem je v daném individuálním případě v nejlepším zájmu dítěte. Sama takový příklad znám – lesbickým kamarádkám jsem pomáhala dítě, které mělo velmi závažné postižení a kterému pak platily léčbu, v zahraničí adoptovat. Je to ale výjimka. Tyto výjimky můžeme úplně bez problému uznávat, ale neměňme kvůli nim definici manželství,“ říká Faust v exkluzivním rozhovoru pro INFO.CZ.
Když byla oznámena vaše návštěva Česka, byl z toho docela povyk na sociálních sítích. Někteří levicoví woke aktivisté se dokonce snažili vaše přednášky bojkotovat. Zatímco tu spolu mluvíme, budovu hlídá policie. Co si o tom myslíte?
Říká nám to jednu velmi důležitou věc – že je v dnešní době riskantní a někdy i nebezpečné říct, že dítě potřebuje matku a otce. To je vlastně vše, co říkám a co říká moje organizace, bráníme právo dětí na matku a otce. To ale, jak sám vidíte, občas nemůžeme říct nahlas, aniž by nás potom nemusela chránit policie. Myslím, že to vypovídá o tom, jak šíleně odtržení od reality jsou naši odpůrci, kteří se nezastaví před ničím, aby mohli protlačit svou politickou agendu. Lidé si v současné době musí říct, co s tím chtějí dělat. Buď v sobě naleznou odvahu říct prostou pravdu, že dítě potřebuje, zaslouží si a hlavně má právo na mámu a tátu, nebo ustoupí nátlaku v jednom tématu, po němž bude následovat nekonečná řada dalších a dalších nátlakových požadavků ze strany aktivistů. Je to šikmá plocha. Za sebe můžu jen říct, že až si budete vybírat, na jakou stranu se v tomto ohledu postavíte, tak u toho myslete na děti.
Dodal bych, že není obvyklé, aby přednášku zahraničního hosta v Česku musela hlídat policie. Když situaci srovnáme se Spojenými státy, mohla byste tam dnes udělat podobné přednáškové turné jako máte u nás? Byl by problém se domluvit napříč americkými městy na pronájmu přednáškových sálů a pak je objet? Liší se v tomto situace v jednotlivých státech?
My vlastně doma v USA ani tolik o manželství nemluvíme, protože toto téma úplně nahradila témata transgenderismu a náhradního mateřství. To berte jako takové nastínění toho, co nejspíše dorazí i k vám. Ale zpět k vaší otázce. Mohla bych udělat přednáškové turné v USA o pojetí manželství? Možná ano, možná ne, máte pravdu v tom, že se to bude lišit stát od státu, město od města. Někde to bude úplně bez problémů, jinde by mi řekli, že mi sál nepronajmou, protože má přednáška je diskriminační, když na ní říkám, že dítě má právo na matku a otce. Jak už jsem ale říkala, když ustoupíte v této otázce, budou na vás činit nátlak v těch dalších a požadovat čím dál více radikálních sociálních změn.
Vy sama pocházíte z rodiny, v níž vás vychovávaly dvě matky…
Dovolte mi do toho na chvíli skočit a jen se podělit o svůj příběh, abych uvedla věci na pravou míru. Moje matka a otec byli manželé do mých deseti let, pak se rozvedli a já měla střídavou péči otce a matky a její nové partnerky. Takže jsem nebyla adoptována dvěma matkami, jak se občas píše. Zažila jsem nicméně situaci, na základě níž mohu jednoznačně říct, že člověk by měl milovat své homosexuální členy rodiny a přátele. Po pravdě řečeno, pokud jste křesťan jako já, měli byste být ti nejvíce láskyplní lidé v jejich životech. A můžete se tím řídit a zároveň propagovat tradiční manželství, protože to je otázka spravedlnosti pro děti. Křesťané by měli být schopni obojího, jak si pevně stát za tím, že děti mají právo na mámu a tátu, tak za tím, že je potřeba milovat své bližní, kteří jsou homosexuálové.
Pokud uděláme z manželství bezpohlavní instituci, budou to právě děti, které prohrají.
V
Česku se teď vede debata o stejnopohlavních manželstvích. Máme
tu registrované partnerství a manželství, přičemž existuje skupina, která říká, že by se měly tyto dva druhy svazků
zrovnoprávnit. Registrované partnerství totiž aktuálně nemá
některá dědická práva, nebo třeba teď během koronavirové
pandemie se ukázalo, že jsou registrovaní partneři znevýhodněni
v otázkách návštěv v nemocnicích nebo informování o
zdravotním stavu. Souhlasíte s tímto přístupem?
Napravte
to, to je moje odpověď. Práva, co registrovaným partnerům chybí, by jim měla být určitě přiznána. Rozhodně musí mít právo
navštěvovat svého partnera v nemocnici nebo mít stejná dědická
práva jako manželé, to je bez debat. To vše nicméně můžeme
napravit, aniž bychom při tom redefinovali manželství. V
pluralistické společnosti by dospělí měli mít možnost
vstupovat vzájemně do jakýchkoliv svazků, v jakých být chtějí.
Kdyby tohle bylo vše, k čemu je manželství dobré, neměli bychom se
vlastně moc o čem bavit, nicméně tak to není.
Manželství je zásadní instituce, která spojuje dva lidi, na
které má dítě právo. Když redefinujeme manželství, budeme
muset redefinovat i rodičovství. Pokud řekneme, že muž a žena
jsou volitelné role v manželství, tak matky a otcové budou nutně
muset být volitelnými rolemi i v rodičovských zákonech. Zde by
to podle mého názoru mělo zůstat nerovné, jelikož dva muži
nebo dvě ženy prostě nemohou dát dítěti to, co mu může dát
matka a otec. Proto bychom se vždy na manželství měli dívat
perspektivou, v jejímž středu je dítě a od něj a jeho zájmů
odvíjet vše ostatní. Potřebujeme vyřešit jiné problémy
nerovnosti, které se dětí netýkají? Tak je vyřešme, ale pokud
uděláme z manželství bezpohlavní instituci, budou to právě
děti, které prohrají.
