Bezpečnostní a humanitární situace v Afghánistánu se zhoršuje ze dne na den s tím, jak boje probíhají ve velkých centrech. Ke čtyřem a půl milionům Afghánců, kteří jsou uprchlíky ve vlastní zemi, přibylo za poslední měsíce dalších odhadem 400 tisíc lidí a sílí také odchod Afghánců do zahraničí. Devět provinčních center padlo během posledních dnů. I když se postup Tálibánu podařilo na některých místech zastavit, islamistické hnutí má dlouhý dech, na rozdíl od místy obklíčených jednotek afghánské armády, opuštěných spojenci a jejich kontraktory.
Afghánská armáda sice zatím díky svým elitním jednotkám drží centra na jihu země včetně Kandaháru, bojuje se však už i přímo v nich, což významně omezuje technickou a leteckou převahu, kterou stále nad Tálibánem vládní síly mají. Boje vyhánějí z domovů denně tisíce lidí a mnoha zraněným se nedostává základní zdravotní pomoci. Postup Tálibánu je místy nelítostně krutý nejen vůči tlumočníkům a zaměstnancům afghánské vlády, ale všem civilistům. Ti se často ocitají mezi útoky a terorem Tálibánu a ostřelováním armádou. Taktika islamistů zahrnuje i braní rukojmích ke zlomení odporu svých protivníků.
To vše vypadá jako naplnění černého scénáře, ale nikdo neví, jak dramaticky se může situace ještě zhoršit. Pozorovatelé se ale shodují, že tomu tak bude. V nejlepším případě se afghánským bezpečnostním složkám a jejich spojencům může podařit ofenzivu alespoň částečně zastavit a vytvořit určitou rovnováhu sil. Ta by mohla vést k vleklé válce s mnoha oběťmi, nebo přece jen ke skutečným politickým jednáním.
Přistoupení na islamistickou hru
Jednání doposud Tálibán jen simuluje a po odchodu ze země toužící Američané a jejich spojenci na tuto hru už za Donalda Trumpa přistoupili. Jak jsme ale již psali dříve, bylo by překvapivé, pokud by Tálibán, po dvaceti letech tvrdých bojů a na vítězné vlně po odchodu spojenců, přistoupil na dohodu o sdílení moci.
Novou „tálibánskou“ realitu nyní, zdá se, chtě nechtě akceptují i země jako Čína, jejíž ministr zahraničí se před kamerami setkal s politickým vyjednavačem islamistického hnutí. Právě Čína, sousedící přes úzký koridor se severem země, se obává, že bude silně ohrožena ozbrojenými skupinami, které bojují proti tvrdé vládě a represi Pekingu v Sin-ťiangu, některými aktivisty označované dokonce za obdobu genocidy.
