Jihokorejský prezident Jun Sok-jol se poprvé po dvanácti letech vydal na bilaterální setkání do Japonska za premiérem Fumio Kišidou. Setkání na nejvyšší úrovni je významné nejen z pohledu historického, ale také vzhledem k aktuální bezpečnostní situaci v regionu východní Asie.
Tragická historie Japonska a Jižní Koreje
Historicky jsou vztahy mezi Japonskem a Jižní Koreou napjaté kvůli koloniální historii země vycházejícího slunce. Dodnes Japonsko na Korejském poloostrově vyvolává smíšené pocity kvůli postoji k vlastní minulosti, která mezi lety 1910 až 1945 zahrnovala snahu o potlačení korejské identity, nucené práce v japonských firmách (například Mitsubishi) a až 200 000 sexuálních otrokyň zejména z Koreji. I dnes je těžké vést s místními debatu o Japonsku, aniž by to vyvolalo řadu emocí.
Japonská vláda se odvolává na smlouvu z roku 1965 o japonsko-korejském vyrovnání, které přiznalo 300 milionů dolarů reparací pro tehdejší vojenský režim v Soulu a poškozené občany. Navíc z japonské strany přišla řada omluv, zejména pak v roce 1990 od samotného císaře Akihita a Prohlášení z Kono, které vyjádřilo politování ohledně sexuálních otrokyň (tzv. utěšitelek z anglického překladu comfort women – což je eufemistický výraz pro praktiky institucionalizovaného znásilňování japonskou armádou).
Zlehčování militaristické historie japonskými politiky a návštěvy svatyně Jasukuni, kde jsou pochováni ti, kteří zemřeli při službě Japonsku, včetně usvědčených válečných zločinců, však vedlo k přesvědčení, že Japonci nikdy plně neakceptovali svou vinu na zločinech během imperiální éry. Některé právní spory tak mezi korejskými přeživšími a japonskými firmami běží dodnes s širokou podporou jihokorejské občanské společnosti.
Spor se vyhrotil v roce 2018, kdy korejský nejvyšší soud nařídil japonským firmám vyplatit kompenzace za nucené práce. Situace rychle přerostla v politickou a obchodní přestřelku, na které se aktivně podílel tehdejší prezident za Demokratickou stranu Mun Če-in a došlo i k omezení bezpečnostní spolupráce.
