Před Damašskou bránou do jeruzalémského Starého města postávají asi čtyři televizní štáby, které po očku sledují nejvýše dvacítku sotva zletilých Palestinců. Ti na druhé straně tleskají a místy pubescentně provokují izraelské uniformy, které tu mají hned tři stanoviště. V pondělí plně obsazené.
Vtom se tři izraelští strážci pořádku zvednou ze stínu a jen o málo staršího Palestince opřou o zeď s rukama nad hlavou. Prohledají ho, pak se vše vrátí do starých kolejí. Vypadá to jako poněkud bizarní rituál.
„Hm, tak to dneska nevypadá. Už odcházejí i palestinští medici. Dneska demonstrace nebude, a to ani malá,“ konstatuje kolega Jori, mladý fotograf z Francie, který nezapře orientální původ. „Vzdávají to dlouhodobě, nemá to cenu,“ pokračuje na adresu jeruzalémských Arabů. „Nic protesty nezískají, zato o mnoho můžou přijít,“ konstatuje mladý novinář, který v Izraeli pobývá dlouhodobě.
