Přesně před třiceti lety vyhnala čínská armáda z centrálního náměstí Pekingu šestitýdenní tisícihlavé shromáždění. Tato událost ze 4. června 1989 ráno se zapsala pod historickou zkratkou „Masakr na náměstí Nebeského klidu“. Tehdejší vojenský zásah je z našeho západního hlediska nepřijatelný a nehajitelný. Ale jen jeho zkratkovitý výklad bez historických souvislostí nás v pochopení Číny neposune.
Poslední století čínských dějin je bojem o nahrazení čínského feudalismu republikánským zřízením, o nalezení vhodné podoby řízení a správy státu.
Nezájem západních impérií o rozdrobenou Čínu v ní od roku 1919 asi ještě podpořil dva dominantní, ale krajní politické přístupy. Komunistické hnutí mělo velkou podporu u většinového zbídačeného obyvatelstva, zatímco nacionální fašistický model byl pro jeho jednoduchost oblíbený u místních uzurpátorů a generalissimů. Obě inspirace přicházely z Evropy.
