Hanlivě se označovaly jako země PIGS. Dnes jsou ekonomiky jihoevropských zemí – Portugalska, Itálie, Řecka a Španělska – z nejhoršího venku, zdaleka ale nemají vyhráno. Co je čeká v roce 2017 a jak se tamní politický vývoj podepíše na stavu celé eurozóny?
Rok 2016 se v evropské osmadvacítce nesl ve znamení zásadních politických proměn. Kvůli brexitu, pádu italské vlády nebo volbám v USA index hospodářsko-politické nejistoty v Evropě trhal rekordy. Na výkonu unijní ekonomiky se politické otřesy přesto projevily jen minimálně. Nikde ale není psáno, že to tak bude i letos.
Nesplacené úvěry v italských bankách
Vysoký objem nesplácených úvěrů v italských bankách je pozůstatkem globální finanční krize z let 2008 a 2009. Hodnota špatných úvěrů v Itálii dosahuje 356 miliard eur (9,6 bilionu Kč), což odpovídá asi třetině jejich celkového objemu v eurozóně.Kromě brexitu bude EU v právě započatém roce žít volbami v Nizozemsku, Francii a Německu. Pozornost musí ale také upínat na jih Evropy, kde se hospodářství sice postupně vzpamatovává z hluboké krize, kterou prochází od roku 2009, stále ale nemá vyhráno. Politici ho můžou zásadní ovlivnit.
Odejde Itálie z eurozóny?
Politickou krizí, která může mít dalekosáhlé dopady nejen na tamní ekonomiku, ale na celou eurozónu, prochází Itálie. Země se do problémů dostala poté, co kvůli neúspěchu v referendu o ústavních reformách na začátku prosince rezignovala vláda premiéra Mattea Renziho. Itálii nyní vede kabinet Paola Gentiloniho, ale s největší pravděpodobností tu brzy proběhnou předčasné parlamentní volby. Od nich si hodně slibují antisystémové strany v čele s populistickým Hnutím pěti hvězd a separatistickou Ligou Severu, které se těší rostoucí popularitě.
„Pokud ve volbách zvítězí strany, které mají v programu opuštění eura, tak to bude pro eurozónu představovat velký problém. Trhy to budou určitě sledovat a mohlo by je to znervóznit,“ myslí si hlavní ekonom Poštovní spořitelny Jan Bureš. Dodává ale, že Itálie je nyní od takového scénáře ještě na míle daleko. Strany musí nejprve zvítězit ve volbách a zformovat vládu, která by se mohla opřít o důvěru v parlamentu. Jednou z priorit nového Gentiloniho kabinetu je navíc reforma volebního zákona, která by mohla jízdu populistů výrazně zbrzdit.
