S Jamiem O‘Mahonym se známe už hodně dlouho. Studovali jsme spolu v Cambridgi a bydleli spolu na koleji. Jamie je původem z Walesu a celý svůj pracovní život strávil „v digitálu“. Pracoval v britském Vodafonu, ve společnosti Betfair zabývající se on-line sportovním sázení a pak v on-line mamutu JustEat, kde vystřídal mnoho rolí. Nedávno se přestěhoval do Singapuru, kde pracuje v globální on-line platformě pro rozvoz jídla Foodpanda jako finanční ředitel pro tuto zemi.
Mám na tebe dvě velká témata. Samozřejmě klíčové bude jídlo a on-line byznys. Ale ještě předtím se tě nemůžu nezeptat na covid. Když pandemie propukla, žil jsi v Londýně. Teď jsi v Singapuru a pravidelně mezi oběma městy cestuješ. Jak bys srovnal covidovou situaci ve Velké Británii s tou v jihovýchodní Asii?
Během posledních dvou let jsem také žil v Istanbulu, takže jsem se fakt setkal s celou řadou přístupů. Covidový Londýn, Istanbul a Singapur, to jsou tři úplně odlišné světy.
V čem přesně?
V opatrnosti. Nejméně opatrná byla Velká Británie, v Singapuru to bylo úplně naopak a Turecko je někde uprostřed. Ve Velké Británii také lidé chápou nařízení vlády spíš jako obecná doporučení, zatímco v Singapuru je to pevně dané. Nikdo si nedovolí odmlouvat. To prostě není možné.
Který model ti je bližší?
No… nemyslím si, že kterákoli ze strategií je správná na sto procent. Jasně, chápu, že se snažíme předejít onemocnění a úmrtím. Ale omezení mají také velké vedlejší dopady. Podceňujeme léčbu dalších nemocí, třeba rakoviny. Jsou tu taky sociální dopady na duševní zdraví, na život dětí, které nemůžou chodit do školy, a tak dál. A trpí samozřejmě i ekonomika. Takže nejsem si jistý, co je správně. To asi ukáže čas. Asi bych si tedy neměl moc stěžovat, protože asijský mnohem opatrnější přístup opravdu příznivě ovlivnil naše podnikání. Když lidé nemůžou do obchodů nebo se jít někam ven najíst, přesunou se on-line. Začnou používat digitální služby, stáhnou si aplikace a nakupují přes internet. Takže z hlediska byznysu a digitální transformace přinesl covid ohromné příležitosti.
Mimochodem, bylo těžké získat v době covidu v Singapuru pracovní povolení a oprávnění k pobytu?
Všechno šlo opravdu rychle. Singapur je nesmírně efektivní země – tady se prostě všechno zařídí. Upřímně řečeno je to nejefektivnější země, kde jsem kdy byl. Ale omezení pohybu a karantény jsou tady pořád problém. Mění se lety, podmínky karantény se pořád vyvíjejí a ostatní pravidla také. A s tím musíš počítat.
Jak tedy ke covidu singapurská vláda přistupuje teď?
V uplynulých dvou letech byl hlavním motem „Zero Covid“. Teď se to díky opravdu vysoké proočkovanosti – v Singapuru je to víc než 90 % – změnilo na „naučme se s covidem žít”. Ale tahle nová strategie neznamená, že by to lidé přestali brát vážně. Pořád se nosí roušky, měří teplota, trasují se kontakty a fungují karantény. Mezi Singapurem a Velkou Británií je jeden zásadní rozdíl – opravdu důsledně se trasují kontakty. Jasně, ve Velké Británii vyvinuli aplikaci, zřídili call centra a tak podobně… ale lidé to využívali nedostatečně a vláda je k tomu nedokázala přimět a přesvědčit je, aby pravidla dodržovali. Zatímco tady je to všude povinné – v kavárnách, restauracích, kancelářích a jakýchkoli veřejných budovách. Aplikace se musí kontrolovat všude a samozřejmě musíš mít kompletní očkování.
Takže ti vlastně celý den pořád někde skenují QR kód, podobně jako tady v Hongkongu.
Přesně tak. Minulý víkend jsem měl kuriózní problém, když se mi telefon vybil. Doslova jsem ve městě uvízl. Bez aplikace prostě nemůžeš existovat, přesto ale vše funguje úplně hladce a technologie tu je skvělá.
