V souvislosti s debatami o sankcích proti Rusku stále častěji padá zkratka SWIFT (Society for Worldwide Interbank Financial Telecommunications). Není to nic jiného než systém pro převody peněz a vypořádání jednotlivých transferů mezi státy. Lze si jej představit jako velkou síť, na níž jsou napojeny banky a další finanční instituce. V této síti kolují informace o jednotlivých zadáních pro převod peněz či potvrzení o převodech. Podle dostupných dat má SWIFT v současnosti 11.000 členů a vypořádá přes 40 milionů transakcí denně.
Každá z bank a dalších organizací má přidělený unikátní kód, který určuje, kam peníze zamíří. Kód má celkem osm až jedenáct písmen. První část identifikuje banku (BIC), druhá část zemi (SWIFT Code), třetí část město a poslední část jednotlivé pobočky.
Například kód KOMBCZPP znamená Komerční banka, Česko, Praha. Přes celou síť neproudí peníze, ale pouze zprávy o jednotlivých transakcích, které jsou ovšem mnohem důležitější. A to je nakonec důvod, proč se některé země zdráhají Rusko ze systému vyřadit. Bylo by potom komplikované poslat peníze nejen do Ruska, ale také z Ruska.
Praktický příklad: Když firma koupí plyn z Ruska a ze svého účtu pošle peníze třeba ruskému Gazpromu, vyplní SWIFT kód a tyto informace její banka předá ruské bance, která tak pozná, že peníze jsou na cestě a může je připsat na účet. Je to velmi rychlý způsob a také velmi bezpečný. Do roku 1973, kdy SWIFT vznikl, tato komunikace probíhala přes starou telegrafní síť, což bylo nejen pomalé, ale také rizikové.
