Čeští politici i diplomaté zavrhli globálně proslulou značku „Václav Havel“, kterou neumějí morálně ani politicky zobchodovat. Do diplomatických jednání chodí v servilním předklonu, aby partnery náhodou nepopudili. Zbudou na ně proto jen drobky smetené na podlahu, protože sedět u stolu smějí jen ti sebevědomí, kteří se nebojí zeptat (třeba) na svobodu projevu nebo vězněné disidenty.
Estráda, kterou česká velvyslankyně v Sýrii Eva Filipi zkraje srpna připravila pro nového ministra zahraničí Jana Hamáčka, je učebnicovým příkladem brutální „ekonomizace“, ba spíše demoralizace pražské diplomacie. Hamáček přivezl z návštěvy Damašku dva německé humanitární pracovníky, což je (bez ironie) dobrá zpráva, hlavně pro ně a jejich rodiny. Média pěla ódy na Filipi, ba i roli, kterou prý Česko díky ní v mezinárodní diplomacii získalo. I šéfdiplomat si užil minuty slávy a zdálo se, že vládní angažmá nemohl odstartovat lépe…
